Na začátku letošního listopadu vystoupil při projednávání petice proti ratifikaci Istanbulské úmluvy ve Sněmovně poslanec ODS Marek Benda. „Chtěl bych ale v krátkosti upozornit na jedno ustanovení Istanbulské smlouvy, které zůstává neprávem opomíjeno (...) Jedná se o článek 60, který se týká vztahu k žadatelům o azyl,“ uvedl ve své řeči.
„A já se ptám, skutečně se chceme zavázat, že poskytneme azyl každé ženě, která žije v kultuře, kde jsou sňatky domlouvány rodiči či příbuznými? To je asi tak polovina světa a rozhodně většina zemí, odkud nám migrace hrozí,“ dodal Benda.
Za svými slovy si Benda stojí i po měsíci. „Ano, takto si ten článek vykládám a obávám se, že nám toto po ratifikaci Úmluvy může potencionálně hrozit. To je právě to, na co v rámci Úmluvy upozorňuji. Dochází tam ke vnášení genderového jazyka, kterému pořádně nikdo nerozumí. Genderově podmíněným násilím může být podle některých komentářů i domlouvané sňatky a já se ptám, zda toto opravdu chceme? Vidím v tom riziko,“ doplnil pro iDNES.cz.
Článek 60 – Žádosti o azyl z důvodů genderu1. Smluvní strany přijmou nezbytná legislativní nebo jiná opatření, která zajistí, aby genderově podmíněné násilí na ženách mohlo být uznáno jako forma pronásledování ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. A. Úmluvy z roku 1951 o právním postavení uprchlíků a jako forma závažné újmy, která zakládá potřebu doplňkové/dodatečné ochrany. 2. Smluvní strany zajistí, aby každý z důvodů pronásledování uvedených v úmluvě byl vykládán genderově citlivě, a tam, kde bude zjištěno, že obavy z pronásledování obsahují jeden nebo více těchto důvodů, bude žadateli přiznán status uprchlíka v souladu s příslušnými souvisejícími dokumenty. 3. Smluvní strany přijmou legislativní nebo jiná opatření nezbytná k zavedení genderově citlivých postupů, které se týkají přijetí žadatele o azyl a podpůrných služeb pro něj, stejně jako genderově zaměřených instrukcí zaměřených na rovnost pohlaví a genderově citlivých postupů v rámci řízení o azylu, včetně rozhodování o statusu uprchlíka a žádosti o mezinárodní ochranu. |
Současná legislativa je dostačující
Podle ústavního právníka Jana Wintra to nicméně nebude tak, že by se udílel azyl každému, kdo si o něj zažádá. „Není to tak, že se přizná azyl každému, kdo tvrdí, že je pronásledován. To se musí v řízení prokázat, navíc je tam to kritérium, že osoba je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu své vlasti, čili to musí být nějaké systematické pronásledování přinejmenším tolerované státem, nestačí, že tvrdí, že ji manžel bije,“ uvedl.
Zdůraznil také, že tento konkrétní článek výraznější posun v naší legislativě nepřinese. Vychází z anglické definice právního postavení uprchlíků, do níž patří například i ženy čelící násilí, současnou právní legislativu tak hodnotí jako dostačující.
Jeho slova potvrdila i Věra Honusková z Katedry mezinárodního práva Univerzity Karlovy. „Tyto věci jsou již v naší legislativě ukotveny a nevím o tom, že by dělaly problémy,“ uvedla a odkázala se na zákon o azylu, konkrétně na ustanovení paragrafu 12. „My už v zákoně slovo gender obsaženo máme, a nevím o tom, že by bylo zneužíváno. Uměla bych si určitě představit podobnou účelovou interpretaci i v jiných případech, můžeme si takto vykládat pojem náboženství, ale skutečně tu stovky tisíc osob s těmito tvrzeními nemáme,“ dodala.
Důvody udělení azyluAzyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. |
Udělování azylu v České republice má na starosti ministerstvo vnitra, které na svých stránkách podrobně popisuje, jak může člověk azyl v České republice získat. „Zahájení řízení je vázáno na podání žádosti o mezinárodní ochranu cizincem, což je projev vůle cizince, z něhož je zřejmě, že hledá v České republice ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Úřad zjišťuje důvody, které cizince vedly k odchodu ze země a zda cizinec splňuje podmínky pro získání azylu nebo doplňkové ochrany,“ píše se na webu ministerstva.
Podle Honuskové je vždy v případě žádosti o azyl rozhodováno individuálně, což znamená, že žadatel musí třeba prokázat, že se obává pronásledování, nebo podobné újmy. „Jen málo případů je zcela jasných, kde má ministerstvo podklady a pozitivně rozhodne. Není to tak, že by stát každému uděloval ochran,“ vysvětluje.
Užvaněný dokument
Podle právníka Zdeňka Koudelky nicméně interpretace článku 60 tak, jak ji nastínil Benda, ukazuje na problematičnost Úmluvy. Česko by ji podle něj nemělo přijmout. „Právní řád v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zajišťuje rovnost z pohledu pohlaví a trestá násilí na lidech z jakéhokoliv důvodů. Pro obyvatele na našem území tato úmluva nic nepřináší. Úprava v našem právním řádu je účinná a dostatečná,“ nastínil svůj názor.
Oslovení experti se nicméně shodují na tom, že Úmluva přináší pojmy, které jsou velmi špatně definovány a budou se z právního hlediska špatně posuzovat. Podle právníka Filipa Křepelky z Masarykovy univerzity se jedná o nešvar současných právních dokumentů. „Dříve se tyto věci psaly mnohem jednodušeji, buď se něco zakázalo, nebo povolilo. Dnešní dokumenty mají potřebu vysvětlovat co se stalo a proč. Jsou strašně užvaněné,“ uvedl.
Naopak expert na ústavní právo Václav Pavlíček definice v Úmluvě označil za kaučukové formulace. „A ty by pak měli případně posuzovat soudní orgány,“ uvedl.
Právě v budoucí aplikaci a posuzování vidí Koudelka ten největší problém. „Stále více moci přechází od výkonné a zákonodárné moci, které vznikají z voleb občanů, k soudní moci. Soudci jsou ve funkci trvale a jejich část propadla aktivistické touze měnit svět k lepšímu. Není nic horšího než snaživý úderník v taláru, který chce vnutit všem své vidění dobra. Takový soudce může užít Istanbulskou úmluvu a její obecné a neurčité pojmy k prosazení svých priorit i proti vládám a parlamentům. Nedivil bych se, kdyby nějaký soud v budoucnu na základě Úmluvy prohlásil za protiprávní velikonoční tradici pomlázky,“ dodal.
Katastrofický scénář, kdyby by mohly do České republiky proudit desítky cizinců, kteří by získávaly azyl jen na základě jednoho článku v Istanbulské úmluvě a pouze na základě svého tvrzení, podle expertů není reálný. „Není to relevantní, k nám se tento typ azylantů stejně nehrne,“ zdůraznil Křepelka.
Dodal, že v budoucnu by se úřady nadále řídily českými předpisy a články Istanbulské úmluvy by je doplňovaly. „Před ratifikací se navíc musí posoudit soulad Úmluvy s českým právem,“ dodal. Dokument by pak navíc musela schválit vláda, obě komory Parlamentu ČR a teprve pak by mohl prezident Miloš Zeman provést ratifikaci. Zda se ale čeští zákonodárci dostanou k projednání dokumentu Rady Evropy v tomto volebním období ovšem není jisté.
Istanbulská úmluvaÚmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí neboli Istanbulská úmluva, je mezinárodní smlouva Rady Evropy, která posuzuje především všechny druhy násilí vůči ženám jako formu historicky a kulturně podmíněné diskriminace. Jinými slovy to znamená, že násilí vůči ženám bude jasně bráno jako porušení lidských práv a forma diskriminace. Zavázané státy se budou muset zodpovídat, pokud na takové násilí nebudou adekvátně reagovat. Nově definuje některé trestné činy, například vynucený sňatek, stalking či vynucený potrat. Zaměřuje se hlavně na prevenci, ochranu obětí a stíhání pachatelů násilí páchaném na druhém pohlaví. Týká se to hlavně žen, které chrání před obřízkou či před sterilizací. K červenci 2018 Úmluvu proti násilí na ženách ratifikovalo 32 států a dalších 14 států ji zatím jen podepsalo. Jednou z těchto zemí je i Česká republika, která úmluvu podepsala 2. května 2016. Jediné státy, které Úmluvu nepodepsaly, jsou aktuálně Rusko a Ázerbájdžán. Evropská unie jako celek přistoupila k podpisu dne 13. června 2017 a aktuálně směřuje k její ratifikaci. |