Přístav Sendaj je jedním z nejvíce zdevastovaných míst. "Cítím se, jako kdyby nás tsunami pronásledovalo z Acehu do Japonska," uvedl Zahrul Fuadi pro server Kompas.com.
Fuadi pracuje jako profesor strojírenství na univerzitě Syah Kuala. Se svou rodinou se do Sendaj odstěhoval rok po tom, co dostal stipendium na dokončení titulu Ph.D. na japonské univerzitě Tohoko.
"Žil jsem tu šest let a chtěl jsem se vrátit do Acehu, ale osud asi chtěl, abych před návratem přežil další silné zemětřesení," řekl. Když se začala země na severovýchodním pobřeží Japonska třást nejsilněji, Fuadi zrovna přednášel na univerzitě.
Věděl jsem, že přijde tsunami
"Otřesy byly tak intenzivní. Všichni jsme se schovali pod desky stolů," popisuje. Když se země nepřestala chvět další dvě minuty, došlo mu, že to ještě není to nejhorší. "Chvění bylo velmi silné a stejné jako v Acehu. Myslel jsem si, že přijde tsunami," tvrdí.
Šťastně nalezeníČtyři dny po katastrofě byla v úterý podle televize NHK vyproštěna z trosek domu smeteného tsunami živá sedmdesátiletá žena. Vyvázla jen s podchlazením. Pomoci se dovolal také zhruba dvacetiletý mladík zavalený v troskách budovy ve městě Išimaki. |
Fuadi a jeho rodina se podruhé zachránili díky tomu, že univerzitní kampus leží patnáct kilometrů od pobřeží.
"Po zemětřesení v roce 2004 jsme ujížděli na motorce tak rychle, jak to jen šlo," vyprávěl Zahrul. Jeho dům v indonéské vesnici Simpang Mesra tehdy tsunami úplně zničilo.
V úterý už stál na letišti a plánoval odlet domů. "Přes všechno, co se stalo, já i celá moje rodina musíme moc děkovat bohu. Přežili jsme dvě z největších přírodních katastrof v historii," prohlásil.
