Oblékly růžová sárí (i v Indii je tato barva spojována s ženskostí), do rukou vzaly hole a sekery a jako dávné Amazonky zahájily "dívčí válku". Proti mužům. Tedy jen proti všelijakým korupčníkům, hrubiánům a neotesancům, kteří jim otravují život.
Dlouhé pokořování rozpoutalo bouři
Vzbouřených žen je několik set a působí v oblasti Banda, v kraji dakoitů (ozbrojených loupežníků) a v jednom z nejchudších míst Uttarpradéše a celé Indie.
Pyšně se nazvaly gulabi gang (růžový gang) a tvrdí, že hned tak nepřestanou. Věří, že se k nim budou postupně přidávat další a další ujařmené ženy, které se inspirují a vzepřou se domácímu násilí a dalšímu pokořování.
"Zahodí obavy z všelijakých darebáků i zbytečný respekt k úřadům, který nosí ve svých srdcích, a připojí se k nám," citoval indický list The Hindu divokou vůdkyni gangu Sampat Pál Déví.
Na politických stranách a všelijakých místních úřadech nenechá nit suchou: "Jde jim jen o úplatky a osobní prospěch. Na chudých lidech nikomu nezáleží," dodala.
Pál Déví je sice negramotná, ale jak o ní říkají svědkové, je strhující rétorkou a bojechtivosti má na rozdávání. Gang založila před dvěma roky a od té doby si růžové bojovnice připsaly řadu z jejich pohledu úspěšných akcí.
Terčem byli jedni a titíž: muži týrající své manželky nebo zkorumpovaní úředníci, kteří se přiživují na distribuci rýže těm nejchudším. Ale už vtrhly i na policejní stanici a napadly tamního strážníka. A když to nejde jinak, zorganizují pořádně bouřlivou demonstraci. Gulabi gang a jeho nekonvenční metody začínají být v oblasti pojmem. Místní korupčníci už přestali klidně spát.
"Nikdo nám tu nepomohl s našimi problémy," uvedla Pál Déví, která měla před lety ve městě Atarra obchůdek s čajem. "Policisté i úředníci jsou úplatní, tak jsme vzaly právo do vlastních rukou." S oblibou vyučuje mladé přírůstky do gangu, jak zacházet s lathí, tradiční holí, kterou používají i indičtí policisté.
Neutěšená a prašná oblast Banda patří mezi 200 nejchudších distriktů, kam směřuje pomoc vládních rozvojových programů. Peníze se však vždycky nějak rozkutálí nebo uváznou za nehty úředníkům. Vládnou tu stále feudální poměry, kastovní rozrůzněnost je zákonem, stejně jako dominance mužů. Domácí násilí je zcela běžnou věcí.
Co s těmi ženami?
Ženy kolem Pál Déví nejsou kriminálním gangem. Nejsou ani politickou organizací s nějakou ideologií. "Nejsme gang v obvyklém smyslu slova. Jsme gang bojující za spravedlnost," tvrdí Pál Déví.
Sama je vdaná za prodavače zmrzliny, má pět dětí a nijak se neskrývá. Žije ve své vesnici, stejně jako ostatní růžové členky. Je živoucím dokladem toho, jak to v kraji chodí. Provdali ji v devíti letech za muže, jehož nikdy předtím neviděla, ve třinácti už měla první dítě.
"Nemůžeme je spojovat s loupeživými gangy dakoitů. Ale ani nemůžeme dovolit, aby si dělaly, co chtějí," nechal se slyšet V. S. Singh, náčelník místní policie. Z jeho slov zaznívá trochu bezradnost. Jak vlastně s těmi odbojnými a tvrdohlavými ženami naložit?
Růžový spolek není ani organizací šílených feministek, které by se ukájely mlácením mužů. Ostatně v poslední době gang přijal i několik mužů. Kam však nakonec dojde? Zničí ho úřady, nebo přijmou jako svérázného advokáta chudých?
