„Je to frustrujcí. Jsem naživu, a přesto mi tvrdí, že jsem mrtvý,“ svěřil se agentuře AFP Ramdžanám Mauríja. Za poslední dva roky podnikl nespočet cest na úřad v regionu Azamgarh na severu Indie, kde se snaží dokázat, že není duch. Mauríja tvrdí, že jeho bratr podplatil úředníky. Ti ho prohlásili za mrtvého, a bratr tak mohl získat větší díl z rodinného dědictví.
Další stovky obyvatel nejlidnatějšího indického státu Uttarpradéš, který je nechvalně proslulý korupcí, takto okradou jejich bratranci, synovci a dokonce i vlastní synové. Azamgarh se v posledních desetiletích stal centrem podobných případů.
Je to téměř čtyřicet let, co Lal Bihari zjistil, že jeho tříakrový pozemek připadl jednomu z bratranců, který zkorumpoval místního úředníka. „Šílel jsem z toho, jak jsem měsíce běhal z jednoho úřadu na další. Dokonce někdy začnete pochybovat o své vlastní existenci,“ tvrdí.
Poté, co se mu podařilo u soudu dokázat, že se stal obětí podvodu, Bihari založil organizaci Mritak Singh, která pomáhá obětem podobných nočních můr. V současné době jeho organizace zastupuje dvě stě lidí.
Vlastnictví půdy pomáhá získat partnery
Úřady trvají na tom, že zametly s podobnými praktikami. L. Y. Suhas z azamgarského úřadu tvrdí, že v dnešní době je většina údajů v počítačích a je nemožné je zfalšovat. „Někteří lidé jen chtějí získat publicitu,“ myslí si.
Jenže prokázání některých podvodů dlouho trvá. Výše zmiňovaný Mauríja například přišel na to, že je něco v nepořádku, když chtěl část své půdy přepsat na svého syna. V roce 1993 zdědil po otci 1 500 čtverečních metrů země. Myslel si, že půdu nechává v dobrých rukou svého bratra, když se z vesnice o pár let později stěhoval. Před dvěma lety chtěl pozemek přepsat na syna a úředníci mu řekli, že byl označen za mrtvého a půdu vlastní jeho bratr.
„Byl to šok. Když jsem zjistil, jakou roli v tom hrál bratr, byl jsem ještě víc šokován,“ dodal.
Džagdiš Prasad Gupta dokonce bojoval s úřady o svou existenci. „Záznamy tvrdily, že jsem se nemohl narodit, protože můj otec zemřel jako dítě,“ uvedl 52letý Ind. Boj za svou existenci zahájil v roce 1997. Podobně jako u výše zmiňovaných případů šlo o dědictví půdy. Gupta tvrdí, že mu nejde o pozemek, ale chce mít své dokumenty v pořádku kvůli svým dětem. „Moje děti a má existence přímo souvisí s existencí mého otce. Nebojuji pro sebe, ale pro budoucnost mých dětí,“ řekl.
