Ve čtyři odpoledne to na místě vypadá trochu jako na tiskové konferenci. Novinářů je tu chvilkami více než svatebních hostů. Indické prostředí už je ale nachystáno. Balónky, lístky květů po schodech do prvního patra, hořící svíčky, džusy ze zvláštního indického ovoce, to vše doplněné hudební produkcí á la Bollywood.
Všemu vévodí jakási svatyně, baldachýn. Pod ním se má obřad odehrávat. Uprostřed připravuje jakési dřevo a různé olejíčky Filip Šichman - muž, jenž má obřad odsloužit.
"Zajímám se dlouho o indická témata. Vést svatební, ale i jiné obřady jsem se učil přímo u mistrů v Indii," popisuje Goura Hari Dás, jak si říká svým druhým, indickým jménem.
Ženich Vikram Ranawat, nevěsta Klára Slezáková a oddávající Filip Šichman alias Goura Hari Dás.
Akt ovšem nebude uznán jako oficiální. Novomanželé tak budou muset ještě navštívit úřady. "Například ve Spojených státech je manželský svazek takto uzavřený brán jako oficiální, naše úřady ho zatím neberou," doplňuje kněz, podle kterého jde o první indickou svatbu v Liberci.
Muži musí ženicha uvítat, ten pak dostane tečku na čelo
A jaké je na ní jídlo? Kari tu vidět není, mají tu ovšem třeba docela dobré minisvatební koláčky, podobné těm v našich končinách. Poprvé se také hosté dozvídají o indickém času. Ve zkratce – vše trvá déle než je naplánováno.
Liberec zažil pravou indickou svatbu. Na snímku uprostřed ženich Vikram Ranawat.
Ale v pět hodin už musí všichni muži opustit sál. Venku před restaurací se vyhlíží ženich. Podle starých zvyků ho mají muži radostně vítat. Čeká se docela dlouho. Projíždějící řidiči automobilů místo cesty před sebou sledují dav na chodníku.
Za chvíli se však objeví ženich Vikram Ranawat se svojí družinou. Ve dveřích restaurace mu namalují na čelo jeden z artefaktů indické kultury známý i u nás – tečku na čelo.
Za chvíli se na něj přijde podívat i jeho nastávající Klára Slezáková, ale dvě dívky ji vedou zakrytou za rudou látkou. Hodí po svém výběru pro život pouze kytku. Zatím ho nesmí vidět.
Ženich Vikram Ranawat dostal po příjezdu se svou družinou na čelo známý indický symbol - červenou tečku. Nevěsta Klára Slezáková směla kolem projít jen schovaná za rudou látku.
Pak se jde nahoru. Obřad začíná, není však příliš vidět. Moc lidí, málo prostoru. Kněz odříkává mantry, které zní jako jakýsi podivný indický rap. Nevěsta s ženichem si vyměňují girlandy květů a pak se tleská.
"Budeš mi nabízet jídlo a budeš mi užitečná v každém směru"
Tleskají i postavy z notebooku, které vše sledují on-line tisíce kilometrů odsud. Mávají do Liberce. "To je ženichova rodina, bratranci a strýcové v Indii," odhaluje nevěsta.
Květinové věnce, různé ozdoby či ornamenty na rukou nevěsty. Liberec zažil pravou indickou svatbu.
Pak nastává mnoho fází dlouhého obřadu. Třeba sedm manželských slibů. "Budeš mi nabízet jídlo a budeš mi užitečná v každém směru. Budu tě milovat a poskytovat ti vše. Štěstí pro nás, tebe i pro naše děti. I to například slibuje ženich," vysvětluje za restauraci Rozálie Bencheikh Didi.
Největší vzrušení nastává, když oddávající zapaluje uprostřed restaurace pravý oheň. Oči hostů se s obavami upínají ke stropu. Nakonec ale nic nechytne, a když se v ohni spálí banány, obřad končí.
"Rozhodně zajímavější než oficiální svatba, kde by oddával třeba primátor," hodnotí po obřadu jeden z hostů. Pak už následuje volná zábava a jídlo.
