Steve McQueen se topí v existenciálních úvahách. Zajímá ho „sevřené“, do sebe zatažené bytí, ve kterém je člověk omezován. Z jeho dosavadních dvou filmů plyne: nejtěžší je, když se nemůžete vymanit z pasti a sítě diktátů, které jste si pro sebe nastavili sami, porazit sebe samotného je vždy nejtěžší. Ve svém debutu Hlad točil vězně, který sílu své víry a přesvědčení demonstruje sebevražednou hladovkou. Hrdinu zde zavřel do jeho vlastního těla, z něhož časem vysublimovala duše a zůstala jen nemocná schránka upletená ze schnoucí lidské kůže. Hrdina Studu ke své neexistenci naopak potřebuje samá cizí těla: většinou jsou nahá a patří ženám. Většinou je s nimi nakládáno jako s věcmi, jsou pragmaticky používána ke svému účelu. Asi jako štětka od WC.
Z obalu DVD filmu Stud
Plakát k filmu Stud
Kdy poprvé netrpí
O filmuStud (Shame) Velká Británie Režie: Steve McQueen, hudba: Harry Escott, hrají: Michael Fassbender, Carey Mulligan, James Badge Dale, Nicole Beharie, Jennifer Butler, Lucy Walters, Elizabeth Masucci ad.  Steve McQueen |
S Brandonem chce každá kolegyně z kanceláře sedět u oběda: vysoký, usměvavý, sebevědomý, sympatický. Má dobré místo v dobré firmě. Zajištěný a nekonfliktní. Mohli bychom ho považovat za současný archetyp mladého, krásného a perspektivního. V soukromí však Brandon tento konvenční ideál podvrací: čas dělí mezi prostitutky a koukání na porno. Šéf mu v jeden moment řekne: „To, co ti našli v počítači: kurvy, anál, double anál a další prasárny, které ani nevím, co znamenají. Řekni mi, kdo si tímhle může zasvinit svůj disk? Asi to byla práce toho stážisty.“ Na sexu závislý Brandon jej nezvládne mít s někým, koho má rád, ani s někým, koho jen trochu zná. Sex je ve Studu zachycován coby nutnost: jako mechanická, vnitřně bolavá aktivita. Jakoby se Brandon při sexuálních aktech vracel na místa, na něž mu psychoterapeut radil zapomenout. Jakoby tak sám pro sebe aktualizoval vzpomínky na osobní tragédie, co se staly dávno před dějem tohoto filmu. Ta temná místa v nitru hrdiny jsou divácky přitažlivá, tajemná a všemu, co se filmu děje, dodávají transcendentní významy. Podobnou terapií, během níž se vracíte na místa, která vám sužují duši, byl například film Crash od Davida Cronenberga.
Michael Fassbender ve filmu Stud
V jiné interpretaci může být Brandovo pojímání sexu vnímáno coby opozice k běžnému konzumnímu životu - kdo přece rád nešuká je divný. Tím, že se do toho Brandon násilně nutí, jakoby naplňoval tento společenský diktát, a zároveň je zřejmé, že mu tento diktát není vlastní. Tenhle dojem může potvrdit fakt, že párkrát za film Brandon dá na odiv svou zajištěnou existenci. Jeho život má být aspoň navenek takový, jak je okolím očekáván.
Neustálou přítomnost prostitutek vedle sebe nebo aspoň na on-line videochatu lze také vykládat jako potlačenou homosexualitu. Zde by mohla být spojnice s titulem filmu: stydím se za sebe samotného. Za to, že sám sebe nedokážu přijmout takového, jaký jsem. Naznačuje to scéna z nočního klubu. Když Brandona začne kouřit neznámý svalovec, poprvé ve filmu v protagonistově tváři vidíme slast. Poprvé netrpí, užívá si.
Kontrastem k Brandovi je jeho neustále nadržený šéf, archetyp kariéristického kancelářského slizouna. Je přitom v podstatě normální: chce si jen zasouložit, normálně se pobavit. Brandonovo libido je naopak hnáno potřebou si ublížit. Právě v tomto rozporu film ukazuje, k čemu kdo sex potřebuje.
Neschopnost mít někoho rád
Síla Studu je daná tím, že se nijak nepředvádí. Je explicitní jen do míry, které téma nutně žádá. Pravda, té explicitnosti zde není zrovna málo, důležité však je, že by jí mohlo být mnohem víc. Vizuál filmu je přesný, detailní, snažící se evokovat prostorovou tíseň. Střihy jsou pomalé, nedynamické. Steve McQueen chce, abyste jeho hrdiny viděli zblízka a dlouze, abyste jim viděli do tváře. Tento emoční přenos je funkční: vyvolává závrať. Zcela záměrně to pak film shodí vymazleně a rozostřeně natočenou trojkou s dvěma prostitukami. Stud s divákem umí skvěle manipulovat.
Michael Fassbender v hlavní roli filmu Stud
Stud není ani portrétem úchyla, ani osamocenou analýzou sexuální posedlosti. Steva McQueena zajímá zejména neschopnost mít vztah, neschopnost komunikovat. Když Brandovi opakovaně do záznamníku ženský hlas, který zná, říká, že umírá, tak on stroj chladně vypne a jde raději k notebooku onanovat. V půlce filmu, při rande s kolegyní z práce, Brandon pronese: „Myslím, že něco takového je nereálné. Proč tady teda s tebou jsem? Moc dobře tu vařej.“. Jeho šibalský smích je maskou studu. Je to přesně ona pokrytecká pohodářská póza, kterou bruslíme ven z nepříjemných situací, když nechceme nebo nemůžeme říct nemilou pravdu. Těmito momenty Steve McQueen komentuje komunikační návyky současné středně mladé generace, do níž sám náleží.
Francouzský spisovatel Michelle Houellebecq – rovněž analytik emoční vyprahlosti současné společnosti - by s tímto filmem nejspíš souhlasil coby s generační zprávou o mladých, krásných a úspěšných třicátnících, kteří mají zdánlivě všechno, ale když nahlédnete „dovnitř“ jejich života, zjistíte, že jejich existence je prázdná a smutná. Britský filmař je v této tezi cyničtější či oproštěnější než francouzský literát, protože nepředkládá žádné příčiny současného stavu. Říká jen: tato generace takto žije, vezměme to jako fakt. Houellebecq podobnou věc cítí jako civilizační úpadek, který kritizuje a chce vyprovokovat protireakci. McQueen je také sociologicky radikálnější: hromadění materiálna už neslouží k požitku a radosti – je dobré k tomu, abychom nějak zaplácli volný čas. Chudí muži doma lajkují Facebook, bohatí balí holky a pijí drahé drinky.
V dětství jsem se docela nudila
Klíčem pro nahlédnutí Brandovovy narušené osobnosti je vztah s jeho rozpustilou, jemu naprosto nepodobnou sestrou Sissy. Na ni není v ničem spoleh; ač je dávno dospělá, zůstává dítětem, které se rozpláče, když se mu cokoliv nepovede. „Jasně, asi mám padnout na záda z toho, že máš práci a skvělej kvartýr. Ale když teď odejdu, už tě nikdy neuvidím,“ říká mu sestra, která si to, že se její bratr stydí cokoliv cítit, uvědomuje. On je v tomhle ohledu záměrně slepý: své módní a luxusní černé brýle Ray-Ban kvůli svému studu nikdy nesundá, nikdo mu nesmí vidět do jeho pravé tváře. Že je sociopatickým chudákem vidí i jeho prostitutky: pokaždé, když odmítají nabízený drink, je v jejich výrazu silné pohrdání. Říkají tím: jsem tu s tebou jenom kvůli prachům, ty ubožáku.
Carey Mulligan ve filmu Stud
Film ukazuje Sissy jako někoho, kdo se Brandonovi snaží pomoci, čímž v něm paradoxně probouzí jeho temnější, potlačované stránky, její přítomnost jeho duši uvádí v chaos, se kterým si neporadí. Vibrace jeho vztahu k Sissy jsou podobné s jeho vztahem k jakémukoliv sexu se ženou. Hřeby zatlučené do srdce.
Takové chování a prožívání je napájeno něčím, o čem se všichni bojí mluvit. Na povrch to vyhřezne, když se Sissy vyspí s Brandovým šéfem a pak se k němu nahá přivine - on ji agresivně vyhodí. To, s čím si Brandon spojuje svou sestru, je pro něj možná těžší, než jeho sexuální hry. K tělesnému (ne)potěšení se totiž má potřebu vracet; ji by raději neviděl, smazal ze života, zapomněl na ni. Ani tady Steve McQueen divákovi nepomůže a nechá to, co se děje „uvnitř“, nevyřčené. Právě proto je tento film tak drásavý a znepokojivý.
Carey Mulligan ve filmu Stud
Jediným návodným znakem je předloktí Sissy plné jizviček od žiletky. „V dětství jsem se docela nudila,“ říká s nuceně sladkým úsměvem. Že to nejbolavější v nitrech obou hrdinů má něco společného s jejich dětstvím, naznačí film tím, že nejfatálnější dialog má za kulisu kreslenou animovanou pohádku. Působí to jako, kdybyste ukončovali celoživotní vztah a přitom poslouchali Boba a Bobka. Když poté, co s ní bratr nechce mluvit, Sissy leží bezvládně v koupelně a její sněhově bílé, luxusní krajkové spodní prádlo je hustě nasáklé krví, divákovi dochází, že klíčovou zkušeností z oné minulosti je nesourozenecká láska sourozenců. Když mu v dalším střihu v nemocnici řekne jen „Ty debile...“ opět je zjevné, že si oba vybavují něco podobného z minulosti, kdy to byla jeho vina. Kvůli zobrazen děsivých rodinných tajemstvích by Stud mohl oslovit fanoušky filmu Smrt panen od Sofie Coppoly.
Michael Fassbender a Carey Mulligan ve filmu Stud
To, za co Brandon i Sissy cítí stud, se sice mezi nimi stalo dávno, ale pořád je to v nich. Když Sissy do telefonu řekne: „Brandone, nejsme špatní lidé, jen…“, je zjevné, že ona chce s minulostí něco dělat. On se půjde nechat týrat dalším sexem.
