Pětatřicet kilometrů přes kanál je čtyřiatřicetiletý rodák ze Salcburku připraven "uletět" bez jakéhokoli motorového pohonu, pouze se speciálními křídly z uhlíkových vláken.
Již týden čeká milovník extrémních sportů a adrenalinu na vhodné podmínky. "Zda poletím z Calais ve Francii do Doveru ve Velké Británii, nebo obráceně, o tom rozhodne vítr, a to teprve deset hodin před seskokem," vysvětlil Baumgartner, který v uplynulých letech podrobně studoval povětrnostní mapy La Manche.
Seskok jako z Everestu
Nadšený parašutista chce z letadla skočit z výšky téměř devíti tisíc metrů. Musí se připravit na ledovou teplotu, proto jeho výstroj doplňuje vyhřívaný oděv a také kyslíkový přístroj. Dosáhnout by chtěl rychlosti 360 kilometrů za hodinu.
Přistát hodlá s padákem, v nejhorším případě nevylučuje použití speciálních křídel. Na jejich sestavení pracoval Baumgartner čtyři roky. První konstrukci vymysleli v roce 1999 studenti Technické univerzity v Mnichově, kteří hledali pilota na testování.
Baumgartner se této role s elánem ujal a společně s experty na aerodynamiku dále pracoval na prototypu. Konečná verze křídel má šířku 1,8 metru a váží necelých deset kilogramů. Konstrukci lze ovládat za pomoci joysticku a provozovat s ní třeba i looping. Poslední testy učinil rakouský sportovec v Maďarsku a za sebou má celkem 25 zkušebních letů.
Rizika přeletu La Manche si je vědom: "Sebemenší chyba při pohybu křídly může znamenat vážný problém," přiznává a přelet přirovnává k jízdě formulí. Výstroj obou je totiž velice křehká a citlivá.
"Projektu jsem dal název Ikarus podle slavné řecké báje o Ikarovi, který ve snaze létat použil křídla z vosku. Jak víme, čím blíže byl slunci, tím více se křídla rozehřívala a on se zřítil na zem. Na rozdíl od něj nechci nahoru ke slunci. Vrátit se na zem v pořádku mám samozřejmě v úmyslu," vtipkoval Baumgartner.
