Největší soudobá aféra se nevyřeší nikdy. Všechny předešlé aféry, a bylo jich dost, se svého reálného konce také nedočkaly.
Paroubkův postup je jednoduchý: když věc praskne, chlapa bleskově uklidit, vynadat mu, že je psychotik a že strana je šťastná a pyšná, protože se tohoto bezvýznamného darebáka dokázala zbavit.
Paroubek toho ale není vynálezcem. Za našimi zády je navršen podobných, sice menších, ale také nechutných afér celý Matterhorn. I skandály, které se rodily v devadesátých letech, jsou dodnes neobjasněné. Leží v haldách jako hromady hnoje, který už nikdo nevidí a nikdo se o něj nezajímá.
Zaplať prý bůh, že je to za námi. Tenkrát ovšem - vzpomeňte si - páchly už stokrát menší aféry, než jsou ty dnešní. Švindle ve stranickém sponzoringu ODS - mrtvý Maďar - udělaly hluk v dnešní době nemyslitelný.
Zrychlily dokonce pád Klausovy vlády. Tehdy jsme své politiky ještě milovali a jejich přešlapy vyvolávaly zděšení, odpor, lítost, prostě ohlas. Dnes se nikdo neděsí už ani chystaných vražd.
Politický obrat před deseti lety byl ve znamení "očisty", veřejných poměrů. Zeman nabízel kriminál pro sto tisíc tunelářů a sliboval, že se "spálená země" zazelená. Ukázalo se ale, že všechny Zemanovy řeči o nápravě poměrů byly jen vějičky pro důvěřivé voliče. Za vlády ČSSD se nic nenapravovalo, naopak zhoršovalo.
Společnost okorala. Co se za středopravé koalice Klausových vlád považovalo za zavrženíhodné, to je dnes jen malicherná lapálie.
Češi, bohužel, hodně a rádi kradou. Udržet tu čeládku v koridoru poctivosti je nadlidský úkol - proč by politici měli být lepší než jejich lid?
Trestat korupci a okrádání státu se nikomu nechce. Dnešní kolosální zlodějské skandály činitelů sociální demokracie společností ani sociálními demokraty nijak neotřásají - už jsme si zvykli, přitvrzovalo se krok za krokem, od menšího k většímu. A vždy s neotřesitelnou zásadou: nic nevyšetřit, zato pořád vyšetřovat.
Případy spí, čekají, leží, občas s nimi někdo trošičku zatřese a leží dál. Loňské, předloňské, z devadesátých let, vše utopeno v řečech, v politice - protože u nás není důležitý zákon ani spravedlnost, nýbrž politika. Co prospěje nám, co konkurenci uškodí - to jsou kritéria. Výsledkem je okoralost.
Pár politiků padlo, ale aniž se jejich aféry vyšetřily.
Sečteno a podtrženo, Paroubek by se měl poděkovat. Za osm let vlády zabředla sociální demokracie tak hluboko do kriminálních končin, že jí nezbývá než tvrdá, důsledná a důkladná opoziční očista.
Příliš mnoho kriminality v jedné straně, příliš mnoho neomalených zločinů, příliš mnoho clon a tutlání nad tím vším, než aby - s klidným svědomím - mohla tato strana pokračovat v tomto stylu vládnutí dál. Osm let vládli, ale to nejstrašnější - pohrdání zákonem - ze společnosti nevymetli.
Už jen ta Kubiceho zpráva - návěští dnešní aféry! Oni nevyšetřovali její dost hrozný obsah, nýbrž kdo to vynesl. Prý tajná zpráva - jako by vláda měla nárok své činy před námi tajit.
Paroubek - sype se to na něj ze všech stran - neprovedl nějaké zhnusení nad poměry ve své straně, nevymyslel drsný plán očisty, nenavrhl zátah na křiváky, nýbrž předvedl jediné: jak se z té šlamastyky vyvléknout, případně z ní vytřískat nějaký politický kapitálek či zas zalhat.
Existuje ještě jakýsi vyšší princip mravů, podle nějž by socialisti Paroubka a spol. vyhnali z ráje a svou stranu očistili? Existuje také to dobré, poctivé socanství, které člověk nemusí milovat, ale má důvody k tomu, aby je ctil?
Nebo se nestane nic - politika půjde dál zahanbující cestou: příští aféra vytlačí tuto. Čechie, odvěké království kradáků, není šťastná země.
