Když Veronika Novotná mluví o svých dětech, kromě starší Dominiky má ještě pětiletou Jasmínu, usměje se. „První dítě mi zachránilo život,“ říká. To, že trpí chronickou myeloidní leukémií se totiž dověděla, až když čekala dceru Dominiku.
Při rozhodování, zda si dítě v takové situaci nechat, byla podle ní nejdůležitější touha po něm. Zároveň si ale uvědomovala všechna rizika. I proto bylo rozhodnutí, zda si pořídit druhého potomka, o něco složitější. „Uvažovala jsem o tom dva roky a nebyla si jistá. Ještě větší pochybnosti měl manžel,“ vzpomíná.
Nakonec pomohlo to, že se díky léčbě se ale cítila dobře a tak na tři měsíce přerušila léčbu. V krátké době se jí podařilo otěhotnět podruhé. Svou dceru Jasmínu mohla dokonce dva měsíce kojit.
Lékaři dokáží odhalit nemoc u mladších pacientů
„Léčba chronické myeloidní leukémie je už sice zhruba od přelomu tisíciletí vysoce účinná, ale pro plod stále velmi toxická. Těhotenství tak bylo vždy vnímáno jako velké riziko pro dítě i pro matku,“ říká Hana Klamová, přednostka Klinického úseku ÚHKT. Problematice se věnuje více než 10 let, dnes díky tomu pomáhá přivést na svět zdravé děti nejvíce ženám s rakovinou krve v Česku. Zároveň ale přiznává, že ze začátku měla nemalé obavy.
Před třiceti lety byla pravděpodobnost dožití u nemocných s leukémií nízká. Díky vývoji medicíny se situace ale hodně zlepšila. Dříve byla diagnostikována nejčastěji lidem ve věku 50 až 59 let. Nyní se ale objevují i mladší pacienti i pacientky a tak se problematika založení vlastní rodiny vrací častěji.
„Začali jsme se proto rozhlížet ve světě a narazili na první publikovanou práci profesorky Jane Apperley z londýnského hematologického centra, která již několik žen s chronickou leukémií k úspěšnému porodu přivedla,“ popisuje Hana Klamová.
I přes dosažené úspěchy je celý proces vždy trochu obtížný a vyžaduje odvahu všech zúčastněných. Celé těhotenství je totiž považováno za rizikové. Léčba musí být totiž vysazena celý první trimestr. Dál to pak záleží na zdravotním stavu těhotné. Pacientka musí také docházet na časté kontroly a odběry. Hematologové z ÚHKT zároveň spolupracují s gynekology a porodníky.
„Bývá to opravdu těžké. Když se ale přijdou pacientky s miminkem pochlubit a já vidím tu radost v jejich očích. Tak si říkám, že to stojí za to,“ dodává Klamová.
