Válečná vřava s velmi mladými vojáky u Znojma se odehrála před dvěma sty lety, čtyři roky po bitvě u Slavkova.
"Více než padesát procent kosterních pozůstatků, které jsme zkoumali, patřilo mladistvým ve věku od 16 do 18 let," uvedla Ladislava Horáčková z Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a dodala, že věk těchto padlých vojáků byl zřetelně nižší než v bitvě u Slavkova.
To podle historiků ukazuje na skutečnost, že bojeschopných mužů po této bitvě ubylo a do armády byly povolávány stále mladší ročníky.
Kostry vojáků padlých u Znojma se k antropologům dostaly tak trochu náhodou. Na šest hromadných hrobů narazili stavebníci při hloubení výkopu pro vodovod k novému supermarketu. - čtěte Než přišli ke Slavkovu vojáci, zakopávali lidé cennosti na hřbitovech, vysvětluje historik
Nemocní vojáci
Vědci z chorobných změn na kostech také vyvrátili mýtus, že na francouzské i rakouské straně v té době bojovali jen zdraví muži. Naopak, z pozůstatků, které měli k dispozici zjistili, že více než polovina z nich byla postižena nějakým onemocněním.
Podle Ladislavy Horáčkové je tak četné nakupení patologických nálezů u tak mladé věkové kategorie důsledkem nadměrné zátěže.
"Klouby měli poškozené v takové míře, v jaké je normálně nacházíme u populace až po čtyřicátém roce," uvedla antropoložka. Podle ní to byl důsledek dlouhých a namáhavých pochodů s těžkou zátěží batohů i zbraní a nošení vojenských bot.
Své zřejmě udělalo i časté nevyspání, prochladnutí, psychický stres a špatná hygiena. Někteří vojáci měli syfilis nebo tuberkulózu a na jejich pozůstatcích se našly i známky anémie a stopy válečných poranění.
Hromadné hroby
Padlí od Slavkova, kteří umírali v bitvě především na střelné a sečné rány, byli také ukládáni do hromadných hrobů, a podle historiků je jich rozsetých po celém slavkovském bojišti pětadvacet.
"Přesné místo, kde se nacházejí, víme jen u některých, protože je u nich pomník jako třeba nedaleko Prace, Jiříkovic, Blažovic a Tvarožné," říká člen předsednictva Československé napoleonské společnosti Václav Pyllmajer.
Jedním z největších hrobů je takzvaný krchůvek u silnice mezi obcemi Prace a Křenovice. Není však původní, do kterého byli padlí v rychlosti po bitvě ukládáni, aby se zabránilo šíření epidemií.
"Původně tyto ostatky ležely u Zbýšova a až poději byly vykopány. Vezly se sem na šestatřiceti plně naložených selských povozech," říká Václav Pyllmajer.
Kosti na slavkovském bojišti však sedláci vyorávali i více než sto let po bitvě a například v letech 1921 až 1925 byly pietně ukládány i v Mohyle Míru. Mimo jiné je tam uložen i pozůstatek vojáka, který byl střelen do páteře. "Je na něm vidět kulka, která zůstala mezi obratli," říká Václav Pyllmajer.
