Bere člověku naději. Není trestem v pravém slova smyslu, ale pomstou.
Chápat trest jako pomstu není scestné ani hloupé. Přesvědčení, že se surový vrah vyloučil z okruhu lidí a navršil na sebe Boží prokletí, má cosi do sebe. To, že takový člověk nemá dál žít, napadne každého.
Pokud však uvažujeme takto, nehrajme si na pokrytce a obnovme cely smrti a šibenice. Bestie musí zemřít. Kdyby studenti vyšli do ulic ne 17. listopadu, ale až 10. prosince, oběšený Vocásek by už hnil na hřbitově.
Pokud chápeme i nejodpornějšího zločince jako lidskou bytost, která si zaslouží soucit a je schopna nápravy a jakéhosi spasení, nemůžeme mu upřít právo na odpuštění.
Vrah Vocásek podle všeho prošel očistcem a lituje svých zločinů. Nevím, jestli má být propuštěn už teď, po dvaceti letech, nebo má být ve vězení ještě dalších deset. To je věcí soudců a jejich smyslu pro rovnováhu mezi trestem a odpuštěním. Jsem si jist, že má být puštěn.
