Předpovídání počasí se věnujete už léta. Dokážete odhadnout, jak bude například příští týden?
Poměrně přesnou předpověď dokážeme udělat na den dopředu, pak úspěšnost klesá.
Počkejte, to znamená, že předpovědím nemáme věřit?
Pracujeme s téměř přesnými čísly, zpracováváme je přesnými fyzikálními rovnicemi, ale bohužel musíme počítat i se vztahy, které nejsou stále dokonale prozkoumané. Například vztah země a oceánu či atmosféry a oceánu. Proto udělat přesnou předpověď na více než týden dopředu nelze.
Na delší dobu neexistují přesné informace?
Informace existují, ale rychle se mohou změnit. I proto se předpovědím na tři až šest dní dopředu, které například hlásím v televizi, říká výhled.
Mohu si to přeložit tak, že to, co se dozvídáme o počasí, máme vlastně brát s velkou rezervou? Minulý týden totiž vyšel výhled, že bude měsíc poměrně teplo a hezky. Tento týden sněží. Jak se mohou ty informace tak strašně lišit?
Z hlediska klimatologů není nic zvláštního, že v druhé polovině března sněží. Při výhledu na měsíc hledají meteorologové, kteří ho sestavují, srovnatelné situace v minulosti a snaží se z nich vyvodit, jak by to mohlo být. Dlouhodobé předpovědi vycházejí ze statistiky, ale ona v případě počasí nemusí fungovat tak spolehlivě jako rovnice v modelech.
Nejsou však ty vaše výhledy někdy dokonce nebezpečné? Koncem července 2002 meteorologové tvrdili, že v srpnu toho roku bude teplo a spíše sucho. Pak nastaly deště a část země se ocitla pod velkou vodou. Nematete lidi?
Nemateme, jenom striktně nevěřte tomu, co se říká na měsíc dopředu. To je skutečně pouze výhled. Ten může vyjít a nemusí. Ani ekonomům různé modely nevyjdou, ale u počasí to veřejnost daleko více vidí a vnímá.
No dobře, tak jaké předpovědi můžeme věřit?
Na druhý den to vychází asi na devadesát procent, pro druhý až třetí den je to do osmdesáti a pro třetí až šestý den do sedmdesáti procent úspěšnosti.
Takže na sto procent to nevyjde nikdy?
Předpověď počasí musíte brát vždy trochu s rezervou. Samozřejmě, že když to nevyjde, tak si v duchu nadávám i já sama. A prožívám to docela citlivě. Mám strašně nepříjemné pocity, když předpověď totálně vybouchne. Jenže meteorologie není ještě tak daleko, abychom předpovídali počasí na sto procent.
Změnilo se předpovídání počasí v posledních letech?
Hodně. Kdysi si meteorolog tužkou posunoval po papírové mapě všechny ty tlakové útvary a fronty určitou průměrnou rychlostí za předcházející období. Ale postihnout, jak se níže a výše vyvíjejí, bylo téměř nemožné - nebo to vyžadovalo velkou fantazii. Meteorologické modely udělaly za posledních dvacet let obrovský skok dopředu a jsou blíž realitě.
Ale skutečně je předpovídání počasí přesnější? Je to dokázáno?
Předpovědi na příští den jsou zhruba o deset až patnáct procent úspěšnější než třeba před dvaceti lety. Do meteorologických údajů dnes vstupují i data ze satelitů, která dokážou zobrazit čím dál víc. Například dříve byla nezobrazitelná nízká oblačnost nebo mlha v noci. V současnosti to jde. Satelity a jejich význam pro předpověď se někdy trochu přeceňují - pro Českou republiku mají význam tak na příštích 24 hodin. Ale třeba pro rozpoznávání tropických cyklon jsou naprosto neocenitelné. Z nich poznáte i právě vznikající hurikán, a to zachrání často mnoho životů. Fakt, že fyzikální zákony umíme daleko lépe využít v modelech předpovědí počasí, ovlivnila existence nesmírně rychlých počítačů. Bez meteorologa, který jejich výsledky „přeloží“ do srozumitelné předpovědi, se ovšem zatím neobejdeme. Ale uvědomte si, že existují i nešikovní či nezkušení meteorologové.
Moment. A takoví předpovídají lidem počasí?
Ano, jsou i takoví – jako ve všech oborech, ne?
Naši předkové, zejména ti, kteří pracovali na půdě, si po staletí předávali zkušenosti, i pokud jde o počasí. Berete v potaz třeba pranostiky, nebo je to pro vás příliš nevědecké?
Meteorologové uznávají a cení si některých pranostik, protože v řadě případů mají reálný základ, vždyť vycházely z poznání lidí, které se opíralo o dlouhodobé zkušenosti. Dnes jsme ale dál. Je však pravda, že i naše modely potvrzují takové pranostiky, jako je třeba ta známá medardovská. Má totiž svoji fyzikální podstatu. V květnu se může rozehřát Evropa, vzduch se prohřeje, začne stoupat vzhůru a začnou se tvořit tlakové níže. Ty pak nastaví cestu medardovskému počasí.
A není naše fascinace počasím dána jednoduše tím, že v době internetu, mobilů a intenzivního cestování máme pouze více informací?
Určitě. A daleko více než kdysi jej vnímáme. Plyne to ze změny životního stylu. Dnes mají lidé zejména o víkendech nesrovnatelně více možností, jak využít volný čas. O tom, co si vyberou, často rozhoduje počasí.
Ve středu vyšel Atlas podnebí Česka, na němž jste se významně podílela. Podobné dílo vzniklo předtím naposledy v roce 1958. Když ty knihy a údaje v nich srovnáte, jak se u nás změnilo podnebí?
Kdybychom vycházeli z toho, jaká je teď dráha Země kolem Slunce, tak bychom se měli nacházet v chladnějším období. Ale ono je to opačně. Pozorujeme spíše oteplování. Nemohu proto zpochybnit informace, jež se objevují, že vliv skleníkových plynů, které emituje člověk do ovzduší, k tomu mohou přispívat. A pokud máme o něčem diskutovat, tak do jaké míry to způsobuje člověk. Pro budoucnost lidstva je ale daleko důležitější, zda se budeme umět přizpůsobit změně klimatu, pokud k ní dojde. V tom slouží informace klimatologů jako jakési upozornění, varování.
Jenže před třiceti lety klimatologové varovali před ochlazováním a jeho nedozírnými následky pro některé oblasti světa. To se nestalo. Teď je zase oteplování. Dá se tomu věřit?
Já ale neznám ve světě a ani u nás moc klimatologů, kteří by si teplé období devadesátých let minulého století a začátek jedenadvacátého století nespojovali s větší koncentrací skleníkových plynů v ovzduší.
Odpovězte mi ale jednoznačně: i vy si myslíte, že oteplování způsobuje člověk?
Zopakuji, že pokud bychom vycházeli z čisté přírody, a co o ní víme, tak by mělo být dnes naopak chladněji, než je průměr. I u nás nám ale vychází, že je tepleji. A navíc ta známá nedávná zpráva klimatologů z Paříže byla poněkud zkreslena. Ona hovoří o tom, že na devadesát procent za to alespoň z části může člověk. Neříká však, jak velký jeho vliv je. Někteří politici říkají, že klimatologové lidem vnucují nějakou ideologii. To není pravda. Pouze upozorňují na fakta, která jsou výsledkem jejich práce. Nevnucují někomu, ať nejezdí autem. Je to prostě informace o tom, co by bylo pro nás všechny z hlediska budoucnosti bezpečnější.
Politici se však tématu globálního oteplování chopili mimořádně razantně. Například v Americe Al Gore a u nás Václav Klaus. Co tomu říkáte?
Někteří politici se tváří při diskusích o klimatu, že to máme popsáno jenom tak trošičku a nevíme vlastně, co v té budoucnosti bude. My nepopíráme, že naše výpočty obsahují určitou nejistotu, ale říkáme i jasně, jak je percentuelně velká. Kolega Metelka říká: "Když vím, že mi někde na devadesát procent nabijí, tak tam nepůjdu.“ U klimatu se zatím nějak zdráháme chovat opatrně. U lidí, kteří často sofistikovaně uvažují o budoucnosti svých dětí nebo vnuků, mě to ale překvapuje.
Ve vašem Atlasu podnebí jsou stovky map a tabulek. Jsou to tvrdá čísla z měření a pozorování v období let 1961 až 2000. Lze z nich vypozorovat i změnu klimatu v Česku?
Ano. Klima se u nás mění, ale upozorňuji, že klima se vždy měnilo. Teď jsme v období, kdy je tepleji. A k té změně začalo docházet už v období sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století. Ovšem v devadesátých letech začal dramatický nárůst průměrné teploty a tento trend trvá dodnes. A opět upozorňuji, že změny, které dnes zažíváme, nejsou v klimatu ničím novým. I ve středověku byly zřejmě roky se dvěma sklizněmi.
Máme být připraveni na prudké a častější výkyvy a změny počasí, jak se občas tvrdí?
Může to tak být. Tak do roku devadesát jsme žili v relativně klidném období, nebylo tolik povodní a extrémních projevů počasí. Teď se zdá, že období klidu končí. Navíc média v současnosti daleko více vše pozorují a dokumentují, a proto tím společnost více žije.
Jak se ještě změna klimatu u nás projevuje?
Čísla z měření nezměníme. A ta ukazují vyšší teploty v Česku. Změnily se i srážkové úhrny a jejich rozdělení podle oblastí v republice.
To znamená, že někde prší třeba víc?
Spíše prší míň. Oblast jižní Moravy vysychá nejvíc. Oproti období 1901 až 1950 jsou na našem území srážky v průměru o deset až patnáct procent nižší, ale na jižní Moravě jsou nižší o dvacet až pětadvacet procent.
Jak se to dá vysvětlit?
Do jisté míry to potvrzuje odhady, že teplejší oblasti budou mít méně a méně srážek. Slavná představa, že na jižní Moravě budeme někdy pěstovat tropické rostliny, se stírá tím, že nevíme, jestli pro to bude dostatek vláhy.
Má Česká republika nějaké zvláštnosti, pokud jde o podnebí?
U nás se setkávají vlivy ze západu a východu. Ze západu přichází vlhčí počasí a časté střídání slunečného a deštivého počasí, z východu v zimě velký chlad a sucho a v létě teplo a sucho. Je otázka zda v budoucnosti něco z toho nepřeváží. Nedá se to vyloučit.
Co vy máte osobně radši? Teplo, nebo zimu?
Myslím, že mám někde uvnitř těla solární článek…
Jen to neříkejte Alu Gorovi a Martinu Bursíkovi, hned by vás celosvětově využili…
Myslím to tak, že si sluncem dobíjím energii. Dnes je pod mrakem, a proto jsem ráda, že jsem ten rozhovor vydržela až do konce.
Říkáte si jako klimatoložka a meteoroložka občas: Kdybych tak to počasí mohla změnit.
Ráda bych ho někdy změnila, kdybych mohla. Ale na druhou stranu mě těší, že je počasí nepodplatitelné.
Kdo je Taťána Míková
Narodila se 30. dubna 1965. Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze.Televizní zprávy o počasí moderuje od roku 1990. Pracuje jako vedoucí redaktorka počasí v České televizi, v Českém hydrometeorologickém ústavu a je tajemnicí Národního klimatického programu České republiky. Je autorkou či spoluautorkou řady vědeckých publikací a článků z oblasti klimatologie a meteorologie, například Meteorologická data na území ČR za období 1961-90 (1992), Zvláštnosti klimatických prvků a extrémní jevy v roce 1994 (1995), Srovnání režimu srážek v posledních 30 letech (1997). Podílela se také na novém Atlasu podnebí Česka.
Mezi její záliby patří zpěv a fotografování. Taťána Míková je svobodná.
