Často jsem se ptal: Kdepak je ten "svěží vánek Topolánek"? Kde je vstřícnost toho Valacha z dob před volbami roku 2006? Ale minulý týden, za premiérova pobytu v Americe, jsem si vzpomněl na slova Paula Greenberga z knihy The Newspaper: "Také nezapomínejte, že i komentáře mohou chválit. Nedělejte z nich jen místo pro litanie a stížnosti."
Takže: ... chválím Mirka Topolánka za to, že odstartoval medailí pro bratry Mašínovy veledůležitou diskusi o legalizaci třetího odboje.
... chválím ho za to, že naprosto jasně v době 60. výročí únorového puče z roku 1948 označil komunismus jako zlo.
... chválím vládu za to, že se alespoň občas postaví "sjednotitelům" z Evropské unie. Například v případě zrušení víz pro Čechy ze strany USA.
Pokud jsme tím skutečně vyvolali napětí v některých starých zemích Unie, tak chci upozornit na závažnou událost z minulého čtvrtka: Rakousko se v Bruselu postavilo proti všem zbývajícím 26 členům EU a zablokovalo schválení iniciativy vyzývající ke společné podpoře výzkumu modernějších a bezpečnějších jaderných elektráren. Stalo se tak na jednání ministerské rady EU o energetické politice. Ne pár údajů odevzdaných Američanům kvůli vízům, ale toto může do budoucna ohrozit konkurenceschopnost a postavení Evropy. Proč nikdo neřve a nevaruje?
... chválím kabinet i premiéra za to, že pokračují v tradici a kritizují vytrvale podobné režimy, jaké vládnou na Kubě, v Bělorusku či v Barmě. Jistěže je tím právě my nezměníme a některé mocné a velké nepřesvědčíme, ale alespoň si uchováváme v tomto směru zbytky morálnosti a zásad.
... chválím Topolánka a velkou část vlády za to, že dokážou plavat v případě radarové základny proti veřejnému proudu, který nás chce odplavit do moře pacifismu a antiamerikanismu. A pokud se Washington nedohodne s Poláky, navrhuji u nás postavit i sila pro rakety.
Mirek Topolánek připomínal minulý týden ve Spojených státech a Kanadě něco, čemu se říká státník. A ladil s Amerikou – rázné postoje a srozumitelná slova bez vytáček. Podle všeho se rozhodl jít v některých věcech i hlavou proti zdi. Jedny německé noviny ho proto označily za nejvíce riskujícího politika Evropy. Takových je málo, malinko. Každý se spíše třese, aby opět vyhrál, aby opět uspěl, aby opět vládl, aby měl své korýtko. Jenže mít jasné postoje, odporovat všeobecným názorům, nebýt konformně trendy a stavět se na zadní, to se ani u nás neodpouští.
Proto si to s Topolánkem mnozí hezky po česku vyřídí. Jiří Paroubek už začal. I když zcela absurdně. Kritizuje premiéra za americkou cestu a jeho postoj k radaru, přitom si šéf sociální demokracie ve stejných dnech nechal zaplatit část pobytu v Sýrii od totalitní vládnoucí strany Baas. To bylo od Paroubka, který chce být znovu premiérem, pochybné a nestátnické. Ale každý máme své dny. Lepší (jako teď Topolánek) i horší (jako teď Paroubek).