"Byly to věci, které se stát neměly," říká dnes lakonicky Kalvoda.
Všechny hříchy ODA svého času prověřovala policie. Nikdo však nebyl postižen.
Jediný neuzavřený je zatím případ sponzora Kamila Kolka, který věnoval ODA téměř tři miliony korun. V té době koupil opavský obchodní dům Breda, a to za poloviční cenu, kterou mu zařídilo ministerstvo průmyslu vedené tehdejším místopředsedou ODA Vladimírem Dlouhým.
Soud bude za necelý měsíc znovu posuzovat vinu likvidátora severomoravských obchodních domů Leoše Nechvátala (jmenovaného Dlouhým) a bývalého pracovníka ministerstva průmyslu Ivana Rulfa. Oba jsou souzeni za to, že Kolkovi umožnili získat Bredu za pětačtyřicet milionů, ačkoli Fond národního majetku žádal původně milionů sto.
Kamil Kolek sám před třemi lety přiznal: "Mé sponzorování ODA nebylo čisté, to říkám naprosto otevřeně. Byl jsem přinucen podpořit ODA. Čelní představitelé ODA mi naznačovali, že by mě jinak mohli o obchodní dům připravit." Jména konkrétních lidí však nezveřejnil.
Vladimír Dlouhý od počátku odmítal, že by nízká cena za Bredu souvisela s Kolkovým sponzoringem. Trval na tom, že cena byla správná. Dlouhý, dnes vlivný byznysmen, se výrazně podepsal na největším finančním skandálu ODA.
V roce 1998 se ukázalo, že ODA má prakticky stejný problém jako ODS: tajné konto v zahraničí. ODA je maskovala nastrčenou firmou TMC, která nevyvíjela žádnou činnost, sídlila v Karibiku a účet měla v Lichtenštejnsku. A na tento účet přicházely pro ODA miliony od tajených mecenášů.
Pozdější - a dnes už bývalý - šéf ODA Jiří Skalický poté oznámil, že šest milionů korun přes firmu TMC straně poslaly Philip Morris, PPF a Železárny Vítkovice.
Všechny jmenované firmy to obratem popřely. Policie se sice případem TMC zabývala, ale svoji pozornost upřela především na souběžné vyšetřování finančních afér ODS.
Vyšetřování ODA tedy skončilo bezvýsledně. Dodnes nikdo s jistotou neví, kdo sponzoroval ODA přes firmu TMC, kdo firmu založil a kolik peněz na její účet vlastně přišlo. Největší přehled musí mít Vladimír Dlouhý, který transakce sám dojednával, ale i on tvrdí, že jména dárců nezná.
Dlouhý (dnes už není členem ODA) přiznává, že společnost TMC sloužila dárcům jako přestupní stanice, aby ušetřili na daních. "Z dnešního hlediska je jasné, že takto se nemají a nedají sponzorovat politické strany. Ale tenkrát jsme byli někde v počátku. Tenkrát se mi zdálo, že to není neetické," uvedl nedávno v rozhovoru pro MF DNES.
|
Kalvoda: Ty věci se neměly stát Bývalý předseda ODA Jan Kalvoda neskrývá, že se v jeho éře děly ve financování strany špatné věci. Říká však, že tato oblast nepatřila mezi ostře sledované, proto o ní vedení strany nemělo přehled. Jak se dnes díváte na všechny finanční aféry, které ODA z dob vašeho působení zdědila? Jako předseda strany jste však asi měl možnost na tyto nesprávné věci dohlédnout dříve, než se staly, než bylo například založeno konto na Panenských ostrovech a než tam přišly zamaskované dary... Znamená to, že to je na jednotlivých členech ODA, kde seženou peníze, kdo a jak jim je dá, a že se tak dělo za zády vedení strany? Učinil jste vy sám v oblasti financování nějaké rozhodnutí, které byste dnes považoval za nevhodné? O co šlo? |
Daniel Kroupa, který v době policejního vyšetřování stranu vedl, to tehdy zdůvodnil slovy: "Bylo to opomenutí úředníků ze stranického aparátu. Nějaký právník jim dal mylnou informaci a oni to daňové přiznání neodevzdali. Rozhodně to nebylo nějaké politické rozhodnutí."
Policie však nakonec případ musela odložit, ODA totiž nevydala viníka, a nebylo tedy koho stíhat.
"Nevíme, kdo za to mohl," tvrdil Kroupa.
Stranické financování spadalo v letech 1993 a 1994 pod šéfa ústředního sekretariátu Josefa Reichmana. I ten popíral, že by měl s daňovými úniky za toto období cokoli společného: "Nevím, kdo za to může. Vím jen to, že já to nejsem."
Dopad nejstarší finanční aféry - dodnes nesplacený dluh přes padesát milionů korun z roku 1992 může ODA pociťovat ještě dalších sto let (pokud do té doby nezanikne).
Před volbami před devíti lety si ODA vzala dva úvěry, u ČSOB a Živnobanky, v celkové výši 45 milionů korun a slíbila, že do roka peníze vrátí. Volby ovšem nedopadly tak, jak si strana představovala, státní příspěvek tudíž nebyl tak vysoký a nebylo z čeho bankám vracet.
Josef Reichman tehdy dluhy spojil do Kreditní a průmyslové banky. "I s úroky šlo o 52 milionů korun. Vystavil jsem na to bance směnku," řekl. Směnka potvrzovala, že nejpozději v květnu 1996 ODA peníze splatí. Už v roce 1994 však aliance prohlašovala, že její dluh byl splacen - prý jej uhradila firma Marklap, která za směnku ručila.
Společnost měla základní jmění 100 tisíc korun, a aby se mohla stát ručitelem, musela je formálně navýšit. Obchodnímu soudu Marklap předložil posudek, který vypracoval náměstek ministra financí Miroslav Téra (ODA), a jenž hodnotil firemní záměry jako velmi výnosné. Základní jmění tak bylo navýšeno o hodnotu know-how o 52 milionů korun.
Marklap nakonec skončil v Kreditní a průmyslové bance, a to ve chvíli, kdy ODA neuhradila svoji první splátku. Banka zjistila, že Marklap hodnotu jištěného úvěru nemá, a trvala na vrácení peněz od ODA. Vzápětí se do případu vložila policie, zatkla majitele firmy Marklap a obvinila rovněž Josefa Reichmana. Stíhání bylo po čase zastaveno.
"Shledal jsem, že jejich skutky nejsou trestnými činy," řekl tehdejší šéf pražských vyšetřovatelů Richard Maleček. Pro ODA tím nic neskončilo.
Směnku po zkrachovalé bance převzala Česká pojišťovna a dluh po ODA stále vymáhá, byť za nestandardních podmínek: aliance ho může splácet, jak dlouho chce, a z každého svému příjmu odevzdá deset procent. Při současné výši ročních příjmů (kolem čtyř milionů korun) je to záležitost na sto let. V současné době alianci zbývá i s úroky splatit 68 milionů korun.
"Současné vedení ODA nenese vinu na vzniku dluhu, snažíme se zachovávat korektní postup a děláme, co je v našich silách," říká dnes šéf ODA Michael Žantovský.
