Je to názorný příklad, jak funguje globální ekonomika. Negativní událost v jedné části světa se brzy rozšíří do zbytku planety.
Do určité míry se nárůst cen pohonných hmot dá ještě stabilizovat, překročí-li však určitou hranici, začíná páchat škody.
Státy v západní Evropě, které nedisponují ropným bohatstvím, o tom vědí své ze sedmdesátých let minulého století, kdy ropné šoky zatřásly místními ekonomikami.
Česko černým zlatem neoplývá a je závislé hlavně na dovozu a cenách na světových trzích.
Stát, respektive vláda má však v ruce jiný instrument, kterým může cenu na čas udržet na uzdě - daně. Ty tvoří podstatnou část ceny benzinu. Vždyť bez spotřební daně a DPH by litr benzinu stál kolem patnácti korun.
Pokud by se ceny dál zvyšovaly, mnozí motoristé omezí jízdy či přesedlají na alternativní dopravu. Vysoké ceny zlomí vaz malým dopravcům a podnikatelům. Přestanou být konkurenceschopní a zaniknou.
Stát přijde o daně z benzinu, který by projezdili, ale i o daně, které by zaplatili ze zisku. Cena dopravy se může promítnout do zboží, přimět lidi k menšímu utrácení. Státní kasa přijde o další peníze, ekonomikou to zatřese.
Chceme-li černému scénáři předejít, vláda by měla začít uvažovat o přechodném snížení spotřební daně na pohonné hmoty.
Pro rozpočet by to sice mohlo znamenat výpadek v řádu miliard, ale pak by tyto peníze stát dostal zpět z jiných daní a z ekonomického růstu - samozřejmě za předpokladu, že by si podnikatelé s pohonnými hmotami nenechali "státní úlevu" ve vlastní kase. Ale pokud by stát snížil daň citelně, nemohli by si to dovolit.
Stát si tak nyní může vybrat: buď snížit spotřební daň a stimulovat ekonomiku, nebo obětovat růst tomu, aby měl peníze na předvolební dárečky.
