Na Twitteru jste napsal, že výsledek referenda o brexitu není dobrá zpráva. Vidíte na něm něco pozitivního?
Jediná relativně pozitivní zpráva by mohla být, pokud by si Brusel a celá komunita členských států tento výsledek vzala jako konečný důkaz toho, že současný styl Evropské unie nepřináší výsledky, že je třeba tento styl změnit, abychom na něm neprohráli celou myšlenku evropské jednoty.
Čekáte, že se něco takového stane?
Je to jedna ze dvou možností. Druhá možnost je, že by došlo k dohodě na dvourychlostní, dvoustupňové Evropě, která by nás dříve nebo později vystavila otázce, ke které z těch dvou či více Evrop chceme patřit, a byla by tedy proti našemu národnímu zájmu.
Angela Merkelová mluvila o tom, že o dopadech referenda by měly jednat všechny země EU společně a nemá smysl, aby je odděleně řešily menší skupiny států. Už zítra se však v Berlíně sejdou ministři zahraničí šesti zakládajících zemí evropských společenství. Znamená to tedy, že už se Evropa dělí na dvě skupiny?
Ne, to znamená, že jako obvykle ještě není jasné, kterým z těchto dvou směrů Evropa půjde. Bude-li to styl jedna, nebo styl dvě. To, co je jasné, je, že styl jedna už nás stál Velkou Británii.
Online reportáž |
Mohl by nás ve dvouleté lhůtě, ve které se nyní bude jednat, potkat nějaký zásadní obrat, který by mohl celý proces zvrátit? Je možné, že by nakonec Británie z EU nevystoupila?
Možné je všechno. Možné je třeba to, že se revolucionáři, kteří dnes zvítězili, dostanou při realizaci své revoluce do situace, kdy budou potřebovat sami tak blízké vztahy s Evropskou unií, až to málem bude vypadat, jako kdyby se nic nestalo. V každém případě ekonomická, ale i intelektuální, mentální a kulturní provázanost Velké Británie s Evropou je historickou záležitostí. Nikdy to úplně nebyla Evropa a nikdy to nebylo zahraničí. S tímhle dvojím charakterem oni budou zápasit i nadále.
Oslabí rozhodnutí Britů vliv jejich země v Evropě?
Jednoznačně oslabí její vliv, a to nejenom v Evropě. Velká Británie bude mít velké problémy, jak se dohodnout se Skotskem, se Severním Irskem a bude mít tolik otevřených domácích otázek, že jim přeju hodně štěstí při vyjednávání nové smlouvy s Evropskou unií. Současně velká síla evropské Británie spočívala ve zvláštním anglosaském partnerství se Spojenými státy a Velká Británie tímto okamžikem v podstatě ztratila na své politické bonitě na americkém politickém trhu.
Vzroste teď podle vás nějak síla Commonwealthu?
Otázka, jestli stažení britského vlivu z EU znamená zvýšení britského vlivu v Commonwealthu, se samozřejmě objevovala. Ovšem tam ekonomicky nejvýznamnější jsou Austrálie a malinko Nový Zéland a oba tyto státy vyzývaly k neodchodu z EU.
Hynek Kmoníček Ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta České republiky byl v letech 2001 až 2006 velvyslancem České republiky při OSN v New Yorku, působil také jako český velvyslanec v Indii nebo Austrálii. |
Ve Spojených státech se brzy změní prezident a je dost velká šance, že se jím stane Donald Trump, který rozhodnutí Británie uvítal. Jak se tedy změní vztahy USA a Velké Británie?
To je neodhadnutelné, protože je to do velké míry závislé na věcech, které se teprve stanou. Jedna věc je jasná - velmi speciální anglosaské americko-britské partnerství tam bude vždycky.
Otázka ale je, co za něj bude moci Velká Británie nabídnout. Ve chvíli, kdy mohla nabízet svůj vliv na evropských trzích - který samozřejmě zůstane ve velké míře zachován, ale je jiné, jste-li vně organizace a stojíte přede dveřmi, nebo vyjednáváte uvnitř - tak jestli její nabídka, když ji nahradí Commonwealthem, bude pro Američany tak zajímavá. Víte, já když mám uvažovat, jestli je pro mě zajímavější pozice na německém trhu, nebo na trhu Jamajky, tak se moc dlouho nerozhoduji.
O tom, že by se Skotsko mohlo osamostatnit, už mluví i skotská premiérka Nicola Sturgeonová. Objevují se i odhady, že se Severní Irsko připojí k Irsku či dokonce že se Londýn bude chtít odtrhnout od zbytku Spojeného království. Myslíte, že i toto je možné?
Víte, Evropa má vždycky dvě tendence. Tendenci k většímu spojování, nebo tendenci k fragmentaci. Británie je v této chvíli v tendenci fragmentace a kam až dopadne, to v této chvíli nikdo neví, protože všechny tyto věci mají dominový efekt.
Změní se nyní nějak britská i evropská politika ve vztahu k uprchlíkům a mohlo by mít britské rozhodnutí nějaký dopad i na Blízký východ?
V případě, že by došlo k fragmentaci Velké Británie, dříve nebo později se objeví otázka, jestli malá Británie o velikosti Anglie a Walesu opravdu má mít křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Třeba i takhle. Tyhle otázky se opravdu nedají vyloučit, když reforma Rady bezpečnosti visí léta ve vzduchu, Velká Británie je významným historickým hráčem z kvartetu a podobně. Opravdu to bude mít dopad na věci, o kterých často lidé, kteří v referendu rozhodovali, přirozeně vůbec neuvažovali, protože jejich život bezprostředně nezasahují.
Na uprchlíky a jejich přijímání to rozhodně nějaký dopad mít bude, ale to bychom museli slyšet od těch, kteří v referendu vyhráli, protože jsme se zatím dozvěděli, co všechno je špatně, ale ne jak je to dobře. Navíc Velká Británie měla své dobré i špatné zkušenosti s vlnami migrace dávno předtím, než se kdy EU objevila na mapě světa.
Oslabí se vliv Evropské unie ve světě?
Záleží na tom, jak na to Evropská unie zareaguje. Jestli půjde jednou, nebo druhou cestou - buď cestou ještě větší integrace, ještě větší rychlostí, která bude mít samozřejmě ještě větší odstředivé tendence a nakonec skončí ne jako dvacet sedm, ale třeba jako čtyři (počet členů v EU, pozn. red.). Anebo jestli si to vezme jako změnu stylu, že takto dopadnout nechce, a proto že musíme evropskou myšlenku mírové spolupráce států Evropy opečovat jiným způsobem, jiným stylem hry.
Britská volbaLONDÝN: Petice chce odchod z Británie MERKELOVÁ: Je to zlom pro Evropu SKOTSKO: Chceme nové referendum OTÁZKY: Jak brexit ovlivní českou ekonomiku ČESKO: Není to konec světa, říká Sobotka KOMENTÁŘ: Zdrcující ne evropské integraci CAMERONE, ODSTUP: Farage slaví LIBRA: Volný pád VÝSLEDKY: Britové zvolili odchod |
Jak moc se nyní mohou ztížit jednání s Tureckem?
Toto hlasování, které bylo více o stylu, než o myšlence jako takové, Evropskou unii neposílilo v žádném příštím jednání. Budeme se muset zeptat Turecka a já hravě řeknu možná i Borise Johnsona, však část jeho rodiny je také z Turecka.
Velká Británie v EU vyvažovala silnou dvojici Německa a Francie a byla v ní také partnerem pro nás a další státy, jako je Polsko či Maďarsko. Posílí se tím tedy ještě více pozice Německa a Francie, nebo mohou spíše „vyrůst“ nové silné státy jako třeba Švédsko či Itálie?
Posílí se tím jednoznačně v první řadě pozice Spolkové republiky Německo. To, že v Evropě všichni porosteme do krásy a síly, je v zásadě pozitivní scénář, toho bych se nebál. Já bych se mnohem více bál totální fragmentace Evropy, která by, kdybychom nyní zareagovali neuváženými kroky, mohla nastat. A pak si dokážu představit nejenom hnutí za nezávislost Baskicka, ale i za nezávislé Benátky.
Mohou mít Britové nakonec stejnou pozici jako Švýcarsko nebo Norsko?
Ano, konec jednání může být to, že to bude nějaká norská, lichtenštejnská nebo švýcarská verze. Ostatně Boris Johnson před několika chvílemi prohlásil, že Velká Británie nechce jít do izolace, chce si ty mosty budovat - tohle přesně by před referendem neřekl, i kdyby ho pálili železem.
Co budete nyní radit prezidentu Zemanovi?
Pragmatický, chladný, kalkulační postoj, který dokáže rozlišit mezi tím, co je protest proti stylu a co je protest proti podstatě.
