Hvězdný posel

V květnu roku 1609 se fyzik Galileo Galilei, toho času profesor padovské univerzity, doslechl o existenci "pátracích skel", jakýchsi přibližovadel sestavených ze dvou brýlových čoček na koncích trubice. Šlo prý jimi například značně "zvětšit" kohouta na městské věži. Učenec okamžitě pochopil důležitost přístrojku a dal se do jeho výzkumu. A samozřejmě zlepšování. Výsledkem pak byl první pořádný dalekohled na světě. Zvětšoval asi třicetkrát. A právě ten Galileo nedočkavě namířil na oblohu. Jak se asi cítil, když jako první pozemšťan uviděl, že Měsíc má hory a krátery, které vrhají stíny jako na Zemi, že Mléčná dráha se skládá z hvězd, že hvězd všude na nebi je mnohem víc, než se dosud zdálo? "Stejně tak, jako mne plní nekonečný úžas, stejně tak mne jímá i nekonečná vděčnost k Bohu, že se mu zalíbilo učiniti právě mne prvním pozorovatelem tak podivuhodných a tolika staletím skrytých věcí." 7. ledna 1610 namířil Galileo svůj dalekohled na Jupitera a ihned si všiml tří hvězdiček, "nepatrných, avšak velmi jasných". Příští noci tam byly zas, vždy v jiné vzájemné poloze, všechny ale obíhaly ve stejném směru a ve stejné rovině. "Jupiter má planety tak jako Země Měsíc," napsal Galileo ve svém spisku Hvězdný posel. Další krok k pádu Země z nebeského trůnu. Další krok k pádu vědce do drápů inkvizice. Uran se štěpí i sám od sebe Fyzikální svět žije výzkumem štěpení uranu (přesněji jeho štěpitelného izotopu 235). Při pokusu štěpit i přírodní (izotopem 235 neobohacený) uran narážejí doktorandi leningradského Fyzikálně technického ústavu G. N. Fljorov a K. A. Petržak na další podivuhodný jev. Počátkem ledna 1940 pak publikují objev samovolného štěpení uranu (tedy bez účinku neutronů). Poločas tohoto velmi pomalého děje činí asi 6500 bilionů let.

Balonem přes kanál

Vzduchoplavec z povolání J.-P. Blanchard a bostonský lékař J. Jeffries během necelých dvou hodin dne 7. ledna 1785 překonávají kanál La Manche v balonu. Duší podniku je Francouz, Američan jeho portmonkou. První doufá, že se vynuceného partnera na poslední chvíli nějak zbaví, k čemuž má dopomoci opasek s tajně všitými 50 librami olova, aby mohl tvrdit, že je balon už přetížený. Druhý však umíněně trvá na své osobní účasti na letu, přes úpěnlivé prosby manželky a šesti dcerunek. Nakonec se oba přece shodnou - v boji o život. Z obalu totiž uniká vodík; do vln postupně letí všechno včetně gondoly a většiny oděvů. Zavěšeni v síti jako opice a toliko ve spodkách vstupují oba do historie.

První francouzská akademička

Výběr do jedné z nejstarších vědeckých institucí světa, francouzské Akademie věd (založené roku 1635), je jistě velmi přísný - nedostala se tam ani dvojnásobná nobelistka Marie Curieová (přednost v tajném hlasování dostal vědecky mmohem méně významný muž), ani její dcera Ir č ne Joliotová. Až 7. ledna 1980 prochází ohněm (mužské) volby matematička Yvonne Choquetová-Bruhartová a stává se vůbec první francouzskou akademičkou.

Autor hvězdných atlasů

10. ledna 1965 umírá v Brandýse nad Labem astronom Antonín Bečvář (narozen 1901). Byl zakladatelem a prvním ředitelem observatoře na Skalnatém plese ve Vysokých Tatrách, průkopníkem české meteorologické fotografie, především se však proslavil svými atlasy hvězdné oblohy - obsahují na 35 000 vesmírných objektů a dodnes se používají po celém světě. Po Bečvářovi se jmenuje jeden z kráterů Měsíce a planetka.

Nesmrtelná věta

12. ledna 1665 ve francouzském Castres umírá Pierre de Fermat (narozen 1601). Celý život se dobře živil jako právník, ve volném čase pěstoval matematiku na úrovni vyšší než většina profesionálů. Proslul tvrzením napsaném na okraji jedné antické knihy o matematice, nazývaným po něm Fermatova věta: rovnice x n +y n =z n nemá řešení pro každé celé číslo n větší než 2, kde x, y, z jsou celá kladná čísla. Její formulace je stručná, úplný důkaz odolává dodnes. Poslední pokus o něj (Andrew Wiles, 1994) měl dvě stě stran a vzbudil senzaci. Nicméně jeho půlroční pitva (důkazu, nikoli autora) ukázala jedno slabé místečko.