"Stává se, že humanitární organizace a armáda navzájem do poslední chvíle ani netuší, kde budou působit a jakou pomoc v krizové oblasti chtějí zabezpečit," uvedl Šimon Pánek ze společnosti Člověk v tísni.
To by měl vyřešit vznik stálé pracovní skupiny, na které by se pravidelně setkávali zástupci humanitárních organizací s vojáky a vzájemně se informovali o svých plánech.
"Byl by to jakýsi humanitární dispečink. Armáda by jasně řekla, chystáme například misi v Iráku, odjedeme tehdy a tehdy a spojíte se s námi na tomto čísle," nastínil Karel Kout z armádní jednotky CIMIC, která má na starosti koordinaci humanitární pomoci v krizových oblastech.
Podle Rudolfa Reitze ze sdružení ADRA by fungování takové skupiny jednoznačně zefektivnilo dodávky humanitární pomoci. Armáda přitom humanitárním organizacím často vytýká, že působí v jiných oblastech, než vojenské kontingenty.
"Jako v případě Iráku, kdy jsme všichni věděli, že tam budeme působit a pak jsme se potkali až v Basře a nikdo nevěděl o plánech toho druhého. Takto bychom mohli projekty i teritoria působnosti sladit," vysvětlil Šimon Pánek.
Účastníci pracovní schůzky se shodli na tom, že armáda a humanitární organizace si mohou být daleko prospěšnější než dosud. "Humanitární pracovníci bývají na místě leckdy daleko dříve než vojáci. Mají cenné informace, které armáda může využít, aby omezila dopady své přítomnosti v oblasti na civilní obyvatelstvo," konstatoval Karel Kout.
Z informací humanitárních pracovníků by pak armáda mohla ještě před samotnou vojenskou misí přizpůsobit vybavení i složení jednotky, kterou chce do oblasti vyslat. "Když budou spokojení civilisté v oblasti, nebudou pak útočit na vojáky. Armáda peníze na tak důkladnou humanitární pomoc nemá, proto se obrací na humanitární organizace," souhlasil Kout.
Armáda naopak disponuje prostředky, ať už automobily či letadly, díky kterým by humanitární organizace mohly svou pomoc dopravit daleko rychleji. Už nyní armáda do budoucna organizacím nabízí, že s přepravou jednotek může doplnit nevyužité kapacity přepravních transportů právě humanitárním materiálem.
"Armáda by se mohla významněji logisticky podílet na humanitárních operacích, zajišťovat třeba ochranu pracovníků i konvojů s pomocí," míní Květa Princová z České katolické charity.
"Pro humanitární organizaci je například neřešitelným problémem postavit stráž, která by hlídala finanční hotovost, se kterou se pracuje. Armáda může s sebou přivést trezor, nebo postavit hlídku," uvedl Pánek s tím, že vojáci by v budoucnu mohli v rámci spolupráce poskytovat i důležité zázemí humanitárním pracovníkům. "V prvotní fázi by vojenská základna byla ideálním útočištěm pro humanitární pracovníky, než si vybudují vlastní tábor," dodal.
Na pracovním setkání se proto zástupci všech stran dohodli, že nejpozději na jaře příštího roku svolají zvláštní jednání, na závěr kterého by mohla vzniknou stálá pracovní skupina.
 Workshop na téma Možnosti spolupráce bezpečnostních složek a humanitárních organizací v postkonfliktních oblastech. (Praha, 26. listopadu 2003) |
