Znáte to. Zrovna u chladícího boxu rozjímáte nad zásadním rozhodnutím, zda budete mít dnes k večeři jenom nízkotučný bílý jogurt nebo se výjimečně rozšoupnete jogurtovým ovocným košíkem nula kalorií.
Tu se vám zničehonic do uší vkrade někdo absolutně nepřípustný jako Arnošt Pátek nebo Standa Procházka, aby vás informoval o svých nemožných poznatcích ze soužití dvou jedinců opačného pohlaví.
Taková věc s vámi dokáže pěkně zacvičit a mimo jiné může způsobit a) špatnou volbu tovaru nebo b) znechucení, zanechání plného vozíku svému osudu, opuštění prodejny a půst. Kdo vlastně rozhoduje o tom, co byste měli poslouchat během nakupování? A když už to musí dělat, proč nám servíruje takové #*!$@# ?
DJ Delvita
Dřív to bylo jednodušší. V supermarketech – stejně jako ve většině ostatních obchodů – prostě hrálo rádio, a tak jsme byli odkázání na to, jak progresivně či konzervativně hudebně zaměřenou stanici byl vedoucí prodejny ochoten / schopen naladit.
Vedoucí se tím ale vystavovali možným proměnám nálad rozhlasových dramaturgů. A s tím i riziku, že se v rádiu někdo splaší a náhodou do éteru pošle skladbu, která zákazníky vyplaší a ti se pak nebudou chovat správně "nákupně". A to je prostě v obchodě riziko nepředstavitelné.
Řetězce supermarketů proto jeden po druhém postupně přešli na vlastní hudební vysílání, které se na klíč připravují externě. "Hudba ovlivňuje tempo nakupování, což máme ověřeno testy z minulosti i nezávislými studiemi," prozradil časopisu Filter tiskový mluvčí řetězce Delvita Petr Uchytil.
"Program je zcela na nás a neexistují žádné kvóty pro zahraniční nebo českou hudbu. Pochopitelně například během "italských týdnů" bude převažovat hudba italská." Teď aspoň budete vědět, kam Delvita míří, když vám náhodou ze svých reproduktorů pustí píseň Což takhle dát si špenát?...
|
FILTER DOPORUČUJE HRÁT |
| The Clash - Lost In The Supermarket (Ztracen v supermarketu) Pet Shop Boys - Shopping (Nakupování) The Ordinary Boys - Over The Counter Culture (Přespultová kultura) Depeche Mode - Everything Counts (Všechno se počítá) Jane's Addiction - Been Caught Stealing (Chycen při kradení) |
Radio Tesco
Copak o to, několikahodinové hudební pásmo pouštěné pořád dokola je ještě legrace. Co je ale opravdu za rohem, je vlastní rádio, které vlastní třeba síť supermarketů Tesco. Je to ale celkem chytrý tah, protože řetězce tak během reklamních bloku neinzerují irelevantní nesmysly, ale zboží, kterým jsou nakupující v tuto chvíli obklopeni.
A hudba? "Vysíláním oslovujeme všechny naše zákazníky, proto se v nabídce hudebních skladeb neobjevují okrajové hudební žánry, jako například metal, hardrock či techno (fanoušci metalu, hardrocku či techna nejsou zákazníky Tesca?, pozn. aut). Hudba obsahující českou i zahraniční produkci (půl na půl) je založena především na melodičnosti, abychom vyšli vstříc maximálnímu počtu nakupujících," prozradila ve svém mailu tisková mluvčí Tesca Jana Matoušková.
Dodala, že takové vysílání pomáhá nejen vytvořit příjemnou atmosféru, která zákazníky naladí k dalším nákupům. Rádio ale zároveň poskytuje nakupujícím informace o platné nabídce zboží a o probíhajících akcích v obchodě. Sdílí tento názor ale i zaměstnanci a především zákazníci? "Tak jak kdy no. Někdy jako jo, někdy jako ne," řekla Filteru paní Helena, pokladní jednoho pražského Tesca.
"Víte co, já jsem totiž šestatřicet let za pultem, takže já vypnu, jo. Já prostě vypnu a zapnu si, až když se mi jako nějaká písnička opravdu líbí. Já myslím, že to lidi motivuje. Já mám třeba hrozně stísněnej pocit, když někam přijdu do obchodu a teď je tam to ticho, jo, a jenom ty prodavačky na vás koukaj´ a teď jako čekají, co bude. Podle mě ta hudba dokáže vytvořit takovou tu bariéru mezi prodavačkou a zákazníkem, jak se říká."
Zákaznice Táňa s dcerou, které u Heleny zrovna platí k tomu dodávají: "Tak zrovna teď jsem zaregistrovala, že tohle už je extrém (zrovna končí píseň Lucky Vondráčkové Kam ty moje džíny jdou a začíná Podraz od Honzy Nedvěda, pozn. aut.). Mě spíš vadí jak řve ta hudba v obchodech pro ty mladý, to se nedá." A dcera jí do toho skáče: "To já právě ráda, navíc tam hrajou dobrý věci, třeba Terranova!"
Mixmaster Carrefour
Něco vyzvědět jsme se pokoušeli i v tradičně nesdílné sítí Carrefour. Jejich tisková mluvčí však dle očekávání na otázky Filteru neodpověděla. Zákazníci a zaměstnanci jejich provozovny v pražském multiplexu Nový Smíchov však nebyli na slovo skoupí. V zásadě všichni (jedni i druzí) se shodli na jednom: hraje to tu furt dokola.
"Je to teda strašný, nejhorší před vánocema, to mají snad jedno cédéčko," kroutí hlavami Hanka a Marie, odbornice na barvení vlasů. "A stěžují si i zákaznice, ty tu hudbu vnímají víc, ale naštěstí to teda není moc nahlas." A pohodový brigádník Venca si přisazuje: "No je to tady hrozná popina a jak to jede furt dokola, to vážně stojí za to."
Jsou však i tací, kterým to vyhovuje. "No jasně že to vnímáme, je to skvělé, ale tady trochu moc potichu," říkají Martin a Marek. "Jsme z Ostravy a tam je to teda ještě lepší, tady jsme prvně. Ale jo jako, když hraje fajn muzička, tak se mi vždycky líp nakupuje, to je bomba…!"
No vida!
Na závěr něco povzbuzujícího pro všechny bojovníky proti uniformitě velkých korporací. Při návštěvě prodejny Julius Meinl v pražských Kobylisích nás okamžitě zaplaví vlna technorytmů, v níž přeslechneme i jméno pohledné prodavačky, která nadšeně sděluje.
"My si pouštíme cédéčka, náš vlastní výběr, co si přineseme. S naším šéfem se stylově naprosto shodneme, takže pohodička. Jsme prostě jedna krevní skupina, je to supr!"
Článek pochází z magazínu Filter, jehož první číslo s kapelou Green Day na obálce je nyní k dostání v prodejnách časopisů a denního tisku. - o časopisu Filter více zde
