Soutěž o CD a vstupenky na koncert v Praze ZDE
"Dvacet nebo čtyřicet koncertů ročně odehrajeme mimo republiku. Loni jsme měli turné po Anglii a Německu. Letos bychom chtěli pokračovat, i když jsme hodně času strávili ve studiu. Deska měla přednost, pak přišly na řadu ostatní věci. Na přelomu května a června odehrajeme čtyři koncerty v Banské Bystrici, Bratislavě, Brně a Praze. Vystoupíme i na několika letních festivalech, druhá část proběhne na podzim," říká houslista Karel Holas.
Ukázky z alba Čechomoru najdete ZDE
Před několika dny jste představili novou desku v Anglii. S jakým výsledkem?
Myslím, že velmi úspěšně. Písničky z nového alba jsme zahráli ve vyprodaném londýnském klubu Cargo a v Brightonu v klubu Concorde 2. V Londýně s námi vystoupil Joji Hirota. Stejně jako na desce zahrál na japonskou flétnu shakuhachi v písni Malovaný kostel. Na koncert přišli i zástupci gramofonových firem, kteří dokonce projevili zájem CD vydat.
Proč jste k nahrávání alba přizvali anglického producenta Bena Mandelsona?
Na některých písních jsme dělali tři roky. Člověk pak není schopen vidět muziku z jiného úhlu. Potřebovali jsme, jak se říká, uši kapely vedle. Mandelson, který byl nepolíbený naší hudbou, z nahrávky třeba něco vzal, přesunul to do jiného místa a najednou se písnička rozsvítila. Byla to výrazná pomoc.
V čem vám pomohli Ir Iarla Ó Lionáird a Japonec Joji Hirota?
Všichni hledáme své kořeny a nějakým způsobem je přibližujeme dnešnímu posluchači. Iarla Ó Lionáird zpívá od sedmi let starým stylem v gaelštině irské balady. Původně jsme chtěli, aby zpíval anglicky. Když jsme se o tom bavili, našli jsme spoustu společných jmenovatelů s Irskem. A tak nám přišlo jako bezvadný nápad, aby si Iarla přeložil a zazpíval píseň v gaelštině. Myslím, že jsme písničku posunuli do dalších sfér. Nebo nás napadlo spojit samurajské bojové bubny s jakoby válečnou písní Co sa stalo nové. Bubny taiko zní suše, tvrdě, dodají nám náladu před bojem. Byl to zážitek, když na ně začal Joji Hirota hrát, písnička dostala magický nádech. Takové ticho ve studiu jsem dlouho nezažil.
Čerpáte z kořenů národní a lidové hudby z Česka i Slovenska. Nemůžete toto pouto všelijakými úpravami přetrhnout?
Buď jsou experimenty zdařilé, nebo se nepovedou. Ale i takové pokusy můžou člověka nasměrovat k tomu, aby příště udělal něco lepšího. Jsou to pěkné písničky, nevím jak bych to lépe řekl. Doufám, že jsme jejich křehkost neporušili.
Na co si dáváte největší pozor?
Nemůžeme vzít třeba pomalou píseň a udělat z ní rock’n’roll. Je jedno, jestli baladu podpoříme rytmicky, nebo ji jen zazpíváme, ale musí zůstat baladou. Nesmí ztratit atmosféru. Tu jí dává zpěv, který si hlídáme především a na kterém neustále pracujeme.
Které písně doznaly nejvíce změn?
Na Vsetíně páni, Malovaný kostel, Z večera je jasno nebo Zločin. K této baladě jsme složili svoji muziku. Píseň Do kostela zvonili jsme přiblížili k funku a africkým rytmům. V tomhle případě to prospělo.
Ve skladbě Hej, bystrá voda se zpívá o pobodaném Janíčkovi, který leží zahlušený u oravské stěny. Proč zní některé písně zvesela, ale přitom se v nich zpívá o smrti?
S Frantou Černým máme rádi kontrasty v hudbě. Smrt patří k životu. Je smutné, když odejde někdo blízký nebo se stane zlá nehoda, ale po pohřbu bylo vždycky v hospodě veselo. O mrtvém jen dobře.
Objeví se na albu nějaká veselá písnička?
Určitě. Třeba Ej, dolu Váhom nebo česká píseň Až pudou cikáni. Aspoň dvě veselé skladby jsou na desce určitě.
