Iro Haarla | foto: ECM Records

Hudba severského Iro Haarla Quintetu úžasně využívá ticha

  • 0
V posledním desetiletí si v jazzu získává stála větší pozornost takzvaná skandinávská škola. Její dokonalou vizitku na albu Vespers předkládá pianistka, harfenistka a skladatelka Iro Haarla, kdysi manželka finského bubeníka Edwarda Vesaly, který si svou koncepcí získal čestné místo na světové scéně. V jeho souboru pracovala od osmdesátých let, ale teprve po jeho smrti (1999) si posluchači začali uvědomovat, jak významná byla její role v práci jejího manžela.

Kvinteto Iry Haarly dnes spojuje finské a norské hudebníky: trumpetistu Mathiase Eicka, saxofonistu Trygve Seima, basistu Ulf Krokforse a bubeníka Jona Christensena. Iro Haarla je autorkou všech devíti skladeb a tvůrkyní koncepce, která zřejmě všem členům dokonale vyhovuje.

O albu

Iro Haarla Quintet: Vespers

CD, stopáž 60:38 minut. Vydala firma ECM.

O její hře na klavír napsal jeden zahraniční recenzent, že nikdy nezahraje dva nebo více akordů, když má dojem, že stačí jediný - ten, který má správný zvuk i harmonickou stavbu. Toto krédo úspornosti s ní sdílejí všichni členové jejího souboru. Žádná ze skladeb nevybočí z pomalého nebo velmi pomalého tempa, jednotlivé tóny nebo akordy kolem sebe mají dostatek ticha, z něhož mohou vystupovat, a to vše vytváří osobitou a pro mnohé posluchače i podmanivou náladu. Je to trochu zvláštní druh minimalismu: nejde tu o opakování minimálního množství motivů, nýbrž o maximální využití toho, co tóny doplňuje: ticha. Třeba je to podvědomá nebo vědomá reakce na dnešní svět, přeplněný zvuky nejrůznějšího druhu. Posluchač, kterému taková koncepce nevyhovuje, by album mohl označit za nepřetržitý funébrmarš, zatímco vnímatel, který se do něho dokáže zaposlouchat, jím může být unesen.

Obal alba Iro Haarla Quintetu

Ale je tu nepochybné spojení s jazzovou improvizací, v trochu zádumčivější poloze, nicméně s jasně definovanou náladou, a ve spojování a proplétání sólových hlasů občas i s názvuky na osobité pojetí metod, jakých kdysi používal free jazz.

Fanoušci, kteří vyrůstali v určitém stadiu jazzové historie a zůstali mu věrni, se tu mohou cítit ztraceni. Pro jiné posluchače je to svědectví, že jazz má v sobě stále dost síly, aby se měnil a nabýval nových podob.


Video