Za nejvýraznější počin končící Sněmovny lze označit Topolánkův "batoh", který bývalý premiér a šéf ODS protlačil v parlamentu v létě 2007. Patnáctiprocentní daň ze superhrubé mzdy a třicetikorunové poplatky u lékaře se staly symbolem vlády, která dostala důvěru jen díky dvěma přeběhlíkům z ČSSD - Miloši Melčákovi a Michalu Pohankovi.
Už když Topolánkova koalice ODS, lidovců a zelených jen těsně svůj návrh prosadila, bylo zřejmé, že dál to bude mít jen těžší. Pro vládní návrh už tehdy nebyl lidovec Ludvík Hovorka, který pak vládu i dál zlobil. A skupinka kolem Vlastimila Tlustého dala Topolánkovi jen podmíněný souhlas s reformou.
"Považuji za chybu, že jsem pro návrh zvedl ruku, navíc to, co bylo schváleno, se ani nedá nazývat rovná daň," říká dnes s odstupem času Tlustý. Později s levicí zablokoval vládou navrhované církevní restituce a loni na jaře spolu s Janem Schwippelem a dvěma zelenými poslankyněmi pomohl Topolánkovu vládu shodit.
Poplatky pravice uhájila, z úspor už ale moc nebylo
Když Topolánek v létě 2007 se změnami daní, zavedením poplatků u lékaře a některými úsporami v sociální oblasti uspěl, zřejmě ještě netušil, že nic důležitějšího už mu neprojde.
Dva a čtvrt roku, po celou dobu, kdy se držela u vlády, odolávala trojkoalice tlaku levice hlavně na zrušení poplatků ve zdravotnictví. Ty levici pomohly vyhrát krajské a senátní volby v roce 2008, ale zrušit je nedokázala, Oproti Topolánkovu batohu z něj přes snahu ČSSD a komunistů vypadla jen platba třicetikoruny u dětí do 18 let a dětem i lidem nad 65 let se snížil na polovinu (na 2 500 korun) ochranný limit - tedy částka, kterou mohou maximálně zaplatit za rok.
Vydržela i patnáctiprocentní daň z příjmu fyzických osob. A když nastoupila úřednická vláda Jana Fischera - kontrolovaná ODS, ČSSD a po určitou dobu i zelenými - prosadil ministr financí Eduard Janota kvůli snížení schodku státního rozpočtu úpravu DPH na 10 a 20 procent.
Janotovi se podařilo prosadit i snížení základních platů politiků o čtyři procenta, ale sílící levice už loni při schvalování rozpočtu na rok 2010 dokázala zabránit tomu, aby se to dotklo i platů státních zaměstnanců. Fischer pak mluvil o tom, že poslanci "rozbořili" jeho úsporný balíček.
Když to nešlo jinak, pomohla ODS i obstrukce
Logickým vyústěním změny rozložení sil v parlamentu byl ústupek odborům, když hrozily stávkou kvůli vyššímu zdanění zaměstnaneckých benefitů, jako jsou režijní jízdenky na železnici.
Když ODS zjistila, že většinu v parlamentu dokáže snadněji sestavit Jiří Paroubek, vsadila celkem úspěšně na zdržovací taktiku a obstrukcemi dokázala odvrátit hlasování o části návrhů levice, které by dál zvýšily schodek (vyplácení nemocenské i v prvních třech dnech nemoci, mimořádný příspěvek důchodcům z dividendy ČEZ).
Jediné, v čem levice ve spolupráci s lidovci a zelenými uspěla, je vrácení výše mateřské na loňskou úroveň. Ještě do voleb má být jedna mimořádná schůze, která by to definitivně potvrdila, kdyby "koalice po vyšší mateřskou" musela přehlasovat veto prezidenta Václava Klause.
"Podařilo se nám udržet výši schodku téměř ve stejné výši, jak ho navrhovala vláda," mohl letos v březnu říci šéf poslanců ODS Petr Tluchoř. K radosti už ODS stačilo i to, že "ubránila remízu". A Paroubkovi nezbylo než říci, že své další plány prosadí až po volbách.
Kývli na Lisabon, radar za ně "odpískali" Američané
A pak už toho moc k hodnocení nezbývá. Povinnou čárku směrem k Evropské unii si parlament připsal schválením Lisabonské smlouvy, zatímco spory politiků o to, zda má být v Česku americký radar protiraketové obrany za váhající české poslance vyřešil Barack Obama, když plán svého předchůdce George Bushe přehodnotil.
Hodně času poslanci vyplýtvali dohadováním o věci, které se nakonec ukázaly jako úplně zbytečné - třeba o šrotovné. Třicetitisícový příspěvek na nákup nového vozu levice protlačila i přes veto prezidenta, ale šrotovné se nikdy nezačalo vyplácet.
Zejména s blížícími se volbami se pro strany stal velkým tématem i boj s korupcí - ale ani balíček ministra vnitra Martina Peciny, který počítá s institutem korunního svědka či protikorupčním agentem, dosud poslanci neschválili. Stejně jako pravidla pro lobbing či omezení jízd kamionů.
Prošlo naopak krajské referendum, i když zatím není zcela jasné, co všechno lidé v krajích opravdu ovlivní. Obce si vyboxovaly, aby mohly více mluvit do toho, kolik u nich bude hracích automatů. A jednou z mála věcí, na níž se politici v končícím volebním období shodli hladce, bylo nasazení "náhubku" novinářům, kteří nyní pod hrozbou citelných sankcí nesmějí citovat policejní odposlechy.
Co vůbec nepřekvapí - ani o píď si poslanci neosekali vlastní výhody. Náhrady, které dostávají k platu, jim zůstaly nezdaněné, stejně jako bezplatná veřejná hromadná doprava, o imunitě ani nemluvě.
