Naštěstí. Nejhorší by totiž bylo, kdyby se sportovci, diváci a vlastně celý svět smířili s konáním olympiády v takové říši zla, jakou je Čína, a mlčeli.
Okupace Tibetu a potírání práv tamních lidí je jenom jednou z mnoha věcí, které lze Číně vyčítat. Není mnoho zemí na světě (a žádná není tak velká a mocná), kde lidský život a individualita mají tak nízkou cenu jako v Číně. Svědčí o tom nejenom ekonomické, politické a ekologické uvažování tamního rudého establishmentu, ale i zprávy z tréninkových středisek. Rozvoj čínských sportovních talentů tam probíhá tak krutě, až slovo sport hrůzou bledne. Olympiáda zcela jistě bude pro Čínu triumfální a vítězná. U každého medailového ceremoniálu by se však měli ti, kteří pro pořádání her v Číně hlasovali, zastydět.
Chtít od sportovců, aby olympiádu bojkotovali, nelze. Připomínalo by to období studené války. A hlavně pro každého z nich by to byla (jako tenkrát) velká osobní tragédie. Přemýšlí se, jak se nesvobodné olympiády zúčastnit a přitom zůstat svobodný. Rad, jak se kdy mají sportovci chovat, bude hodně. Než olympiáda začne, taktika, jak balancovat mezi svědomím a předpisy pořadatelů, jistě dosáhne dokonalosti. Není nic zábavnějšího než občurávat totalitní režim. Alespoň teoreticky.
Ale co my diváci? Jak z toho vybruslit před vlastním svědomím? Můžeme si pustit televizi a sjet to celé, do obýváků vidět není. Nikdo od nás nemůže chtít, abychom si nechali ujít například finále některé z disciplín, kde naše barvy budou (výjimečně v záplavě rudé se žlutými hvězdičkami) sahat po medaili. A když to dobře dopadne, můžeme pak s dojetím přemýšlet, zda vítězné slzy štěstí našeho olympionika jsou stejné jako slzy dojetí čínského sportovce na stupni vítězů...
Dobrým řešením by mohl být divácký bojkot zahajovacího a závěrečného ceremoniálu. Vždyť to bude největší demonstrace zlotřilého režimu, megalomanská spartakiáda moci. Ale jak si poradit s tím, že budeme zvědaví minimálně na to, zda se přece jen něco nesemele? Ani sportovní fanoušek to nemá s čínským olympijským dilematem lehké.
