Hrušovské panorama

- Mezi čtenáři iDNES jsou i poetové. Jeden z nich, který nyní žije v USA, nám poslal báseň jako vzpomínku na svůj rodný kraj - Ostravsko.
Možná tento příspěvek svým charakterem nepatří do rubriky Názory čtenářů, ale koneckonců, proč ji výjimečně nepoužít.
Redakce iDNES

Vyrostl jsem v onom kraji, pracoval jako technik na dolech, miloval i ztratil tam vše, co jsem povžoval za cenné. Není to tak dávno, byť pro mne je to snad již věčnost.
Ono řečeno, jsem takové crazy mladé stvoření, plné energie ve všech směrech
a když to na mně přijde ulevuji si psaním. Většinou spíše pro místní, ale tohle paří mému dětství, mému otci i jeho otci a všem, kterým tahle slovíčka mohou něco připomenout.

laddie copik
HRUŠOVSKÉ  PANORAMA
 
Hlína rozpukaná vzhlížící k podpatkům
němé sochy, zašlejší než únorový hvězd  jas,
zašlejší než všechen čas
na haldách Hrušovských.

Přes hodně kolejí v přejezdu k rybníkům
kalným z černého zlata,
přes tisíce v jedno oken
zdali viděli všech z nás
pobíhaje na haldách Hrušovských,

jako ztracené děti, ve ztraceném světě
odložené na později - pro potřeby z lásky bláta.

Pod mraky i pod sluncem
stále na tváři pihy
větrem rozsévané špíny
ještě z dob jiskřivého chrupu  novinové tváře
usměvavého rekordmana "muže"  havíře.

Mělo být, či bylo
lvi, hvězdy i hákové kříže
zrezlé už dávno  zpětně v zemi
a pak, jen grafitový malíř, "co neví"
bloudil světem svým, svým okem
dychtivým
po kraji bez barev, dříve než
sama ta zem spláchla všechno to
nashrané bláto
všechen ten nicotný velký děj
v povodeň, jména  Zapoměň.