Volby umožňovaly i vládu zcela opačnou. Co je to tedy za volby a co je to za demokracii, v níž volební výsledek umožní jakoukoliv vládu, takovou i opačnou, a v níž podoba vlády nezáleží na volbách, nýbrž na dohadech politiků.
Proč se mají voliči namáhat? Moc je moc. Český politik pro ni udělá moc. Do úst si vloží blaho vlasti, demokracii, poctivou práci a podobné haraburdí, v činech provede všechno, co ho udrží nahoře či co ho nahoru pustí.
Nejnestydatěji, už tradičně, v této nepěkné hře dopadají lidovci. Do voleb šli s antikomunistickým programem, s jasným signálem, že jejich povolební partner nebude levice.
Co kdysi ODS našlápla opoziční smlouvou, to teď lidovci dorazili. Byl kdysi slavný a zavrhovaný kreslený vtip: Lidovci jsou svině. Dnes se do hlav zas vkrádá. Není větší příklad politické proradnosti než nynější lidovec. Spojí se s kýmkoliv, jen když to zachrání vlast.
Vláda, kterou Paroubek nabízí, je za hranicemi ústavních zvyklostí. Nevyplývá z voleb, nýbrž ze sekretariátů. Kdo volil koalici komunistů s ČSSD? Nebo koalici lidovců s KSČM? Byly takové koalice před volbami?
Kalousek ve čtvrtek přiznal, že jeho a Paroubkova vláda se o podporu komunistů opře a že je to z jeho strany velký ústupek. Není to ústupek, je to podvod na voličích.
Pokud by se přidali i zelení, byli by na tom stejně. Ale nejsou. Prohlašují i dnes: s komunisty nikdy. Říkat podpoře komunistů podpora napříč spektrem je jen slovní hříčka a zastírání.
Pokud chtějí politické strany parlamentní demokracii uchránit, zbývá jim jediné: místo lží a triků formulovat své příští koalice, jejich cíle a tyto spolky dát znovu veřejně posoudit voličům.
Když si voliči vyberou Kalouska plus komunisty s Paroubkem, bude to výsledek voleb. Ale zatím takovou vládu nikdo nevolil. Vznikne-li, bude samozvaná. Politice to asi zní otřepaně, ale moc se nedává v kancelářích, dává ji lid.
