Norské letectvo zaznamenalo zvýšený počet přeletů ruských stíhacích letounů a bombardérů u norského pobřeží. Za letošní rok už norské stíhačky identifikovaly 75 ruských letounů.
Podle Larse Saunese z operačního velitelství norských vzdušných sil v Bodo, byla tak intenzivní aktivita ruského letectva zaznamenána naposledy na konci studené války.
Koncem minulého století byly přitom ruské letouny sledovány poblíž norského území tak třikrát až čtyřikrát do roka. Loni se už k norským břehům přiblížilo 87 letounů - stíhaček i bombardérů. Rusové létají v mezinárodních koridorech a kvůli tomu v drtivé většině případů norští stíhači vystartují, ruský letoun identifikují, nějakou dobu jej sledují a pak předají dalším kolegům z NATO.
"Stíhači se musí přiblížit na takovou vzdálenost, aby mohli provést vizuální identifikaci letadla, popřípadě zjistili, zda pilot letadla nesignalizuje něco ze svého kokpitu. Vzdálenost se tedy pohybuje od 25 do 500 metrů," popisuje obvyklou praxi velitel nedávné mise českých stíhačů v Pobaltí a sám pilot gripenu Jaroslav Míka.
A podobná situace jako ve vzduchu v posledních měsících panuje i na moři. S koncem studené války v roce 1988 norská pobřežní stráž zaznamenávala ročně zhruba 150 případů narušení norských výsostných vod ročně. Pak následoval útlum takřka na nulu, před rokem se opět aktivita zvýšila a dosahuje přibližně stovky. Výjimkou nejsou ani případy, kdy ruské válečné lodě obeplouvají norské ropné plošiny.
Jak vypadá ostrý start stíhačů?
Obvykle startuje hotovostní dvojice, v případě Norů stroje F-16, jak dlouho trvá, než se dostanou k cíli? Samozřejmě záleží na vzdálenosti, ale mohou letci v takovém případě využít všechny vlastnosti letounu? Jak vypadá takové sledování letounu a jeho identifikace? Musí piloti provést nějaké zvláštní manévry a na jakou vzdálenost se obvykle může přiblížit? Snaží se stíhači nějak komunikovat s "cílem"? Lze to popsat na konkrétním zásahu třeba právě z Pobaltí? |
Zkušenosti s ruskými vojenskými letouny mají i čeští letci. Během tříměsíční mise v Pobaltí letos v létě se jim nad hlavami rozezněly poplašné sirény k ostrému startu celkem osmkrát. Jak vypadá ostrý start popisuje velitel 211. taktické letky Jaroslav Míka.Nesmírné bohatství je ukryto pod ledem
Na jedné straně Rusko a na straně druhé čtyři státy NATO - USA, Kanada, Dánsko (Grónsko) a Norsko. Dříve nesmiřitelní nepřátelé, ale nyní podle proklamací partneři. Vše by se ale "mohlo" vrátit do starých kolejí a důvod je prostý - všechny tyto země si nárokují právo na nesmírné bohatství, které je ukryto hluboko na dně moře pod zatím neprostupným arktickým ledem.
Americký geologický ústav odhaduje, že se v oblasti Arktidy nachází zhruba 13 procent světových zásob ropy a 30 procent plynu. Jiné odhady pak hovoří až o čtvrtině veškerých zásob ropy na planetě. A pokud klimatické změny a s nimi spojené oteplování a tání ledu budou pokračovat, povede to ke snadnějšímu přístupu k těmto ložiskům.
Některé vědecké studie předpokládají, že arktické vody by mohly být "volné" už v létě roku 2013, tedy o deset let dříve, než se původně odhadovalo. Kromě výzkumných lodí a vojenských plavidel, které budou následovat, se trasa severním ledovým oceánem stane pravděpodobně i alternativou pro obchodní lodě. Zprovoznění lodních cest vedoucích arktickou oblastí, které byly dosud prostupné jen pro ledoborce, otevírá možnost dalšího hlubšího pátrání po ropných polích a zemním plynu v kdysi zcela nepřístupných oblastech.
A Rusko i ostatní země to vědí. Ruská expedice už v srpnu 2007 dosáhla dna Severního ledového oceánu pod severním pólem a na důkaz prvenství tam umístila kovovou schránku s ruskou vlajkou.
Hrozí 'válka' za polárním kruhem?
Odborníci soudí, že zvlášť Rusko bude ve sporu o to, "pod čím ledem" nerostné bohatství je, velmi aktivní. "Myslím, že to může vést ke střetu. Ne v podobě války, ale o 'studený' konflikt půjde," uvedl pro natoaktual.cz bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby Andor Šándor.
ANALÝZA"NATO a tající Arktida – nové výzvy pro její členy i Rusko" |
Bohaté zkušenosti s patrolováním v těchto oblastech má z dob studené války i NATO jako celek. Spojenci monitorovali cesty ruských ponorek, lodí a strategických bombardérů. V současnosti situaci bedlivě sleduje a analyzuje budoucí vývoj. "I když jsou dlouhodobé důsledky klimatických změn v Arktidě stále nejasné, je zřejmé, že vzdálený sever si v následujících letech vyžádá více pozornosti Aliance," řekl dnes již bývalý generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer.
NATO by se proto podle Scheffera mělo na tuto strategickou oblast více zaměřit a začít budovat důvěryhodné vztahy mezi pěti hlavními "arktickými" státy, které si oblast a bohaté zdroje nárokují.
Norsko i Kanada posilují vojenskou přítomnost
Země "na druhé straně" oznámily, že posílí svou vojenskou přítomnost v těchto končinách. Například Kanada chce v arktické oblasti vybudovat nové armádní výcvikové středisko a přístav pro vojenská plavidla. A Norsko zbrojí.
Vláda hned počátkem letošního roku rozhodla, že posiluje přítomnost norských sil na severu země a navyšuje investice do letectva, armády, námořnictva i zpravodajských služeb. Arktida je totiž podle norské vlády jedna z priorit domácí i zahraniční politiky. V příštích letech by letectvo mělo dostat 48 nových víceúčelových stíhacích strojů F-35 Lightning II.
Stranou nezůstane ani námořnictvo, které připravuje nákupy dalších supermoderních válečných lodí a hlídkových člunů.
Norsko dokonce "dálný sever" zařadilo mezi tři klíčové prvky nedávno zveřejněného strategického bezpečnostního konceptu. Ačkoliv v něm konstatuje, že vzájemné vztahy s Ruskem jsou dobré, zároveň neskrývá obavy z nebývale silné přítomnosti ruských sil.
"Strategické nukleární síly mají prioritu jako signál globálních ambicí Ruska. Námořní základna nukleárních zbraní hraje důležitou roli, včetně nejdůležitějšího ruského komplexu základen na poloostrově Kola," uvádí se v dokumentu s odkazem na přístav Murmansk, který je domovskou základnou ruské severní flotily.
DÁLKOVÉ LETY RUSKÝCH BOMBARDÉRŮ
|
Ruské bombardéry Tu-160 a Tu-95 nad Arktidou nejsou v poslední době ničím novým. Rusko před dvěma roky obnovilo pravidelné lety svých strategických bombardérů mimo vlastní území. Po patnácti letech se tak Kreml vrátil k praxi z dob Sovětského svazu, přestože bojové hlídky bombardérů zrušil v roce 1992. Kreml tehdy oznámil, že se cítí ohrožen především plány USA na vybudování základen protiraketové obrany v Polsku a České republice. Kromě Norska se ruské vojenské letouny se bez ohlášení stále častěji v arktické oblasti dostávají do blízkosti vzdušného prostoru Kanady.
