Již sotva dospělí chlapci v kadetských uniformách cítí viditelnou odpovědnost za sekulární, po západním vzoru vytvořenou republiku, kterou jim svěřil zakladatel moderního tureckého státu Musatafa Kemal, sám profesionální voják.
Kde voják dohlíží na civilizaci
Zvláštní? Snad v EU či Spojených státech, ale turecký voják přemýšlí jinak než jeho evropský kolega. "Armáda se domnívá, že provádí ve zbytku společnosti cosi jako civilizační misii,“ uvedl pro stanici BBC historik Halil Berktay.
A armáda má k takové misii nástroje. S více než milionem vojáků je druhou největší armádou NATO, početnější mají jen Američané. Nejde jen o údernou sílu: tureckou armádu pověřuje dozorem nad společností přímo ústava. Zvláště pak, jeví-li některý z politiků podezřelou náklonnost k islámu.
Hrozí tedy, že v Turecku proběhne po nedělních volbách vojenský převrat? Zasáhne armáda, pokud konzervativně náboženská, podle svých kritiků islamistická Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) získá tolik parlamentních křesel, aby mohla obsadit nejen premiérský, ale i prezidentský post?
Experti se nyní opatrně přiklánějí k názoru, že puč nebude. "Armáda cítí odpovědnost za politické dění, ale nechce přímo užít sílu,“ míní komentátor BBC Mark Mardell s odkazem na posledních deset let, kdy vojáci vyjížděli s tanky do ulic jen na stále oblíbené přehlídky.
K Evropě blíž
Ještě jiný důvod k armádní nečinnosti předpokládá turecká dopisovatelka amerického časopisu Jane’s Defence Weekly. "Armáda nemůže jednat stejně jako před deseti lety kvůli omezením, která s sebou přineslo turecké úsilí o vstup do EU,“ napsala Lala Sariibrahimogluová.
Mezi roky 2001 a 2003 totiž Turecko přijalo zákony, které do té doby de facto suverénní armádu omezují civilním dozorem. Vojákům přesto zůstala řada možností, jak vládnoucí islámské konzervativce varovat beze slov.
Armáda například v posledních měsících vytrvale žádá kabinet, aby dal souhlas k masivní akci proti kurdským povstalcům, kteří mají základny na irácké straně společné hranice. K útoku je připraveno až 140 tisíc vojáků. To, že vláda takovou operaci zatím odmítá, prezentují generálové jako slabost vlády při hájení tureckých národních zájmů.
Stejně tak vřelé kontakty armády s izraelskými kolegy - turečtí vojáci budou například jezdit v tancích, které modernizuje firma ze židovského státu - jsou vzkazem vládě, která se netají snahou vylepšit vztahy s okolními muslimskými zeměmi.
Ten zjednodušeně řečeno zní: v muslimském světě nemilovaný Izrael je nám blíže než blízkovýchodní režimy. Musatafa Kemal by zřejmě nejednal jinak.
