Zvoní zvonek u dveří, před domem stojí parta svalnatých mladíků, od pohledu rváčů. Matka malého chlapce jim otvírá, stejně jako o chvíli později skupině prostitutek. Vzápětí přichází ještě střelec z jakési počítačové hry, který s pistolí míří přímo do dětského pokojíčku.
Je to jen klip, ale podle Pavla Vichtery z Národního centra bezpečného internetu ukazuje, s kým se děti na síti denně stýkají, aniž to rodiče vědí. "V normálním životě byste své děti chránili," připomíná motto kampaně, která před časem proběhla v Německu. A byla by podle něj potřeba i v Česku, protože rodiče ani netuší, co všechno jejich děti na síti provádějí. Rizik je mnohem víc než jen explicitní sex a násilí.
"Zjistili jsme, že ve většině domácností jsou to právě děti, kdo nastavuje domácí počítače, protože jejich rodiče to prostě neumí," řekl Vichtera. V Evropě patří české děti spolu se švédskými mezi ty, kdo ovládají moderní technologie vůbec nejlépe. Děti tak rozhodují o tom, kam všude budou chodit na internetu. A míří sem čím dál mladší děti.
"Chtěli jsme dceru na Facebook pustit, až jí bude alespoň dvanáct, i když víme, že limit je třináct. Ale když nastoupila na osmileté gymnázium, ukázalo se, že tam mají profil všichni spolužáci a že na Facebooku jsou i informace o tom, co brali ve škole," vysvětluje Kateřina z Prahy, proč pustila na Facebook sotva jedenáctiletou dceru.
Čtyři hrozby z webu
Jen pět procent českých rodičů používá nastavení prohlížeče, které umožňuje blokovat stránky nevhodné pro děti. "Ale ono to také není řešení, protože děti se na ně dostanou jinde a podrývá to vzájemnou důvěru dětí a rodičů," říká Zdeněk Záliš, který se zabývá bezpečností internetu.
Podle něj je proto daleko lepší, když rodič třeba pomůže dítěti založit facebookový profil, nastaví mu míru zabezpečení a vysvětlí, co by o sobě nemělo nikomu prozrazovat. Národní centrum bezpečného internetu vytyčilo čtyři největší hrozby, které na děti číhají.
Jsou to v prvé řadě nebezpečné kontakty. Zejména dívky, ani ne třináctileté, se na Facebooku, ale i na chatech různých seznamovacích serverů seznamují s neznámými muži, kterým posílají například své nahé fotografie. Do této kategorie spadá i kyberšikana - spolužáci například zveřejňují ponižující videa neoblíbeného vrstevníka nebo zakládají proti němu zaměřené stránky na Facebooku.
Druhým velkým rizikem je vyhledávání informací, k nimž by se děti v reálném světě dostávaly podstatně hůře - nejde jen o sex, ale o různé návody. Anorektickými jídelníčky počínaje přes rady, jak se poškozovat žiletkou, až po recepty na různé výbušniny.
"I v tomto je problémem nevědomost rodičů," shrnuje Vichtera z centra bezpečného internetu.
"Snažila jsem se dceři říct, ať si na web nedává fotky z opileckých mejdanů, ať tam nedává fotky našeho domu ani fotky svých rodičů," říká Markéta Turková z Prahy. Podle Vichtery se však rodiče obvykle ostýchají s dětmi mluvit i o tom, co je nejvíc trápí, natož aby s nimi řešili, jak používají internet.
Mohou pak být překvapeni stejně jako rodiče chlapce z Plzně, který si obstaral číslo jejich kreditní karty - něco za jejich peníze nakoupil sám, něco zvládli po prozrazení tohoto údaje na webu internetoví zloději. Právě nakupování přes web a neustále útočící reklama tak jsou tím čtvrtým velkým rizikem.
NEBEZPEČNÝ INTERNETÚterý 8. února je celoevropským Dnem bezpečnějšího internetu. Letos se zaměřuje hlavně na rizika hraní počítačových her na síti - to se týká především starších dospívajících. V Česku je větším problémem způsob, jakým děti a dospívající přistupují k sociálním sítím, zejména Facebooku. Běžně prozrazují své osobní údaje, neznámým lidem posílají fotografie včetně intimních, připojují se ke skupinám s nevhodnými tématy. Možnost cokoliv zveřejnit usnadňuje šikanu včetně třeba šikany učitelů. |
