Většina rakouských politiků tvrdí, že z jejich strany žádná blokáda vstupu nepřichází v úvahu. Doufejme, že to dodrží i ve chvíli, kdy budou mít přede dveřmi volby. Ty se mají konat na podzim 2003, tedy v době, kdy má i Rakousko schvalovat smlouvu o rozšíření unie a o českém vstupu.
Stále je však nutné počítat i s horší možností. S tím, že pod Haiderovým tlakem se Vídeň postaví proti českému členství v EU. A je třeba připravovat se na to. Co to znamená? Záporný postoj jedné země EU může změnit jen zbytek unie. Ne blokádami. Jsou účinnější nástroje. Praha se však musí snažit, aby zbytek unie měl důvod použít jich proti všem odrůdám Haiderů.
Toho se nedá dosáhnout sebeostřejšími tirádami proti "nacistům" v Rakousku. Dokonce ani nové útoky proti "idiotům" nemusí v EU přinést žádný politický zisk.
Česká republika a její politici musí v unii vyhledávat spíše spojence než spory. Měli by se vyhýbat rvačkám s druhými - daleko více úsilí by měli vynakládat na nalezení vhodného kompromisu nebo na kampaně, které ukážou ostatním, že se tu někdo chce prát.
Praha by také neměla znovu vstupovat do sporů, jakmile byly už jednou uzavřeny. To platí pro Temelín i pro sudetské Němce, což je další časovaná puma, nebezpečně tikající v podloží upadajících vztahů s Vídní.
Češi mohou udělat své, aby se petice s 915 000 podpisy stala nedůležitým cárem papíru. Pokud však nenahradí silná slova účinnou diplomacií, může se jim (i jejich "nepřátelům") stát to, co tak vhodně vyjadřuje české přísloví: Když se dva perou, třetí se směje.
