Přišly stovky zvědavých návštěvníků. "Jezdíme občas kolem, vždycky jsme si říkali, jaké je to asi vevnitř. Je to úchvatné místo, ale až nečekaně zdevastované," shodli se manželé Peřinkovi ze Znojma. Do Jemnice v sobotu přijeli parním vlakem, který se tam vydal na svou jedinou prázdninovou pouť.
Neoklasicistní mauzoleum v Jemnici chátrá. Potomci rodu roztroušení po celé Evropě o něj nemají zájem. Majitel, jímž je nyní město Jemnice, se potýká s nedostatkem peněz. A potenciální kupec, irský světoběžník Uwe Ruhm, letos na jaře nečekaně zemřel.
Symbolickou trochu jeho popela prý rodina nechala rozprášit právě před monumentální hrobkou.
Rod Pallaviciniů se na počátku 20. století rozhodl začít pohřbívat na návrší dva kilometry za Jemnicí z prozaických důvodů - kvůli velké vodě.
"Došla jim trpělivost. Dosud jejich zemřelí končili v maďarském Anyásu, jenže tam je záplavové území řeky Tisy, a jak známo, to není zrovna ideální prostředí pro pohřebiště. Proto si usmysleli, že u Jemnice postaví honosnou hrobku," zmínil místopředseda Muzejního spolku Jemnice Antonín Podhrázký.
Původně měla hrobka stát vedle jemnického zámku, jenže pánům připadalo přece jen poněkud morbidní mít zemřelé tak blízko. A tak nakonec volba padla na návrší u Chotěbudic, na které lze ze zámku dohlédnout.
Nabalzamovaná těla byla roztahaná po hrobce
Do prvního bílého mramorového sarkofágu byly právě před 110 lety uloženy nabalzamované ostatky mladého Karla Pallaviciniho, který zemřel na dostizích v Anglii. Postupně tu našlo místo posledního odpočinku dalších šest členů rodu.
Dnes už zůstaly v podzemním sarkofágu uložené jen ostatky hraběnky Gabrielle Pallavicini. Nadzemní rakve totiž bezostyšně rozbili a vykradli zloději počátkem 90. let.
"Byl jsem na místě krátce poté, co se to stalo. Neskutečný pohled, obrovské zneuctění. Nabalzamovaná těla byla roztahaná po hrobce, sarkofágy rozmlácené, rakve rozřezané. Asi toho moc nenašli, a tak aspoň rozkopali a zničili, co jim přišlo pod ruku," zavzpomínal Antonín Podhrázký.
Město Jemnice pak nechalo ostatky zemřelých spálit, urny s popelem si ale potomci vyzvedli až letos na jaře. Je paradoxní, že je nakonec stejně uložili v Maďarsku, tedy v místě, které předci původně zavrhli. "Jsou to takoví bohémové, ti mají úplně jiné starosti než přemýšlet nad hrobkou v Jemnici," mávl rukou Podhrázký.
Určitou naději na záchranu památky dával zájem Uweho Ruhma. Ten chtěl už letos vevnitř uspořádat první menší akce pro veřejnost. Už to ale nestihl.
