Na první film přišlo po dvoutýdenní přestávce do hlediště ošumělého kina ar-Rašíd v Basře jen jedenáct lidí.
"Neodvažujeme se pustit žádný romantický film, jenom akční," říká čtyřicetiletý ředitel kina Muhammad Hazím a potahuje z cigarety.
Ze stěn jeho kanceláře shlížejí z vybledlých plakátů krásky ve spodním prádle v reklamách na dávno zapomenuté lehce pornografické filmy.
"Ale akčňáky nikdo vidět nechce. Lidi chtějí romantiku. Normálně k nám chodilo tak tři sta diváků. Tohle je katastrofa," dodává Hazím.
Tři kina v Basře přestala erotiku promítat poté, co je několikrát navštívili mladí muži na motocyklech. "Kdo bude promítat hříšné filmy, tomu vyhoří kino do základů," varovali majitele sálů.
Biografy výhrůzkám mladých šíítských kleriků na dva týdny ustoupily. Poté začaly opatrně testovat půdu. Neodvažují se však pustit nic jiného než staré arabské snímky a americké akční trháky.
Romantika - v Basře eufemismus pro ukazování tolik odhalené ženské kůže, kolik je jen možné, - však stále nepřichází v úvahu. "Nemůžeme pustit ani film, kde se dva lidi líbaj," stěžuje si Hazím.
Šíitští muslimští klerici se po pádu Saddámova režimu stali nejsilnějšími politickými hráči v jižním Iráku. Mnozí chtějí v oblasti zavést striktní morální pravidla podobná těm, která jsou prosazována v Íránu.
Jako první museli zavřít své krámky křesťanští prodavači alkoholu. Nyní přišla na řadu kina trápící se autocenzurou.
"Dřív jsme mohli promítat, co jsme chtěli. Za Saddáma sice byly některé scény zakázané, ale stačilo vědět, které lidi na kterých místech je třeba podplatit a bylo to," vzpomíná Hazím.
