Hřebejka štvou zlodějské bazary

Praha - "Jsem příznivcem většiny změn, kterými Praha po revoluci prošla," tvrdí režisér Jan Hřebejk. I tak zbývá ve městě dost problémů, které mu velmi vadí. Jan Hřebejk se v Praze narodil. Žije v ní pětatřicátým rokem, a když o ní hovoří, tak zasvěceně a se zaujetím. Rozhodně nepatří k lidem, kteří nostalgicky vzpomínají na atmosféru klidnějších ulic centra za komunismu. "To opravdu ne, tehdy byla Praha šedivým, rozpadajícím se městem," tvrdí rezolutně.

Jenže Pražan mohl přejít po Karlově mostě, aniž by vrážel do turistů.
Centrum se skutečně nestavělo pro tolik lidí, kolik jich v něm dnes chodí. Ale drtivá většina turistů nechutně zaplavuje jen osu Karlova ulice - most - Nerudovka. Beru to z lepší stránky - pak už stačí vyjít na Jánský vršek a tam se brouzdat úplně klidnými uličkami, v nichž jsou čajovny a normální hospůdky. Lidi by neměli chodit po hlavních cestách. Třeba na Petříně turistu nepotkají.

Ale člověk někdy do Nerudovy ulice s prodejnami kýčů a předraženými hotely musí.
Samozřejmě je to hrůza, ale dravý a podbízivý kapitalismus je ještě pořád lepší než socialismus, za nějž domy chátraly.

Mluvíte o Praze optimisticky a s láskou. Jsou vůbec nějaké problémy, které vás tady poslední dobou vytočily?
Moc se mě dotýká, když mizí osobité podniky a místo nich tu podnikají zloději. A to se v Praze děje. Miloval jsem například kavárnu U zavěšenýho kafe u Radnických schodů na Hradčanech. Krásné místo, v němž si lidé četli a dodržovali zvláštní tradici - návštěvníci dávali často tuzéra ve výši ceny jedné kávy a toho pak mohl využít kdokoli, komu chyběly peníze. A lidí ochotných přispívat bylo vždy víc než těch, kteří si chtěli dát kávu zdarma.

Hovoříte v čase minulém. Na čem kavárna ztroskotala?
Slyšel jsem, že se rozjede na jiném místě, ale její provoz u Hradu přerušili pouliční udavači. Několikrát jsem tam zažil příchod policie. Prý kvůli hluku, ale to přece nebyl klub Bunkr, kde by se řvalo a vyhrávala hlasitá muzika!

Zmínil jste i pražské zloděje.
To je nejhorší - zatímco stylotvorné kavárny končí, stále vznikají nonstop bazary. Jejich majitelé by řečí babiček zasloužili "nasrat na ruce a nepustit k vodě". Oni prostě vyzývavě říkají: Choďte k nám, vykupujeme a prodáváme kradené zboží. Přece neexistuje důvod, aby byl bazar otevřen v noci, to jsou potřebné lékárny!

Opravdu jste se rozčilil. Napadá vás řešení této situace?
Za prvé chci znát jména politiků, kteří ty darebácké podniky trpí. A taky chci vědět, proč policie nepostaví k těm bazarům u Národní třídy nebo na Žižkově tajného. Ráno by tam mohla rovnou poslat anton.

Vraťme se k současné atmosféře města. Líbí se vám mimina na žižkovské věži?
Jsem z nich nadšený. A fandím Davidovi Černému i v dalším projektu. On totiž pracuje na tom, aby známí zahraniční sochaři vybudovali pro Staré Město asi deset kašen. Praha by tato magická místa setkávání nutně potřebovala. Má jich málo a často nefunkčních.

Copak v Čechách není dost dobrých sochařů?
Je, ale David se bojí závisti v našem malém rybníce. Stačí, aby se do projektu dostal jeden Čech, a objevila by se spousta otázek, proč ten ano, a jiný ne.

Co si myslíte o práci památkářů?
Ti pražští jsou mimo. Farizejové, kteří neměří stejným metrem, takže extrémně komplikují život obyčejným lidem, kteří chtějí trošku rekonstruovat své byty třeba na Újezdě. Zato jsou slepí, když chce bohatá firma udělat obludnou přestavbu. Kvůli jejich obstrukcím podle mě spadnou Barrandovské terasy. Památkáři totiž nepochopili, že tam už nikdy nemůže být výletní restaurace pro tři tisíce lidí.

Režisér Jan Hřebejk.

Jan Hřebejk

,

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video