Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Hrdinní rozvědčíci a zrádní špioni

  9:40aktualizováno  9:40
Profesor Marsden, Victor, A-54-René-Franta, Tři králové, Anna, Holan. To jsou krycí jména dosud známých úspěšných československých vyzvědačů počínaje rokem 1914 a konče rokem 1989. Vyzvědačů bránících svobodu a republiku, špionů komunistického režimu i agentů protikomunistických.

Marsden bylo příjmení, které za první světové války dala britská tajná služba do pasu profesoru T. G. Masarykovi, aby mohl bez velkého nebezpečí jezdit po světě. Victor byl Čechoameričan Emanuel Voska, který vybudoval v USA pro Brity kontrašpionážní službu.

A-54 byl důvěrník německé výzvědné služby Paul Thümmel, který na přelomu třicátých a čtyřicátých let pracoval pro čs. zpravodajce. Tři králové byli čs. důstojníci, kteří zůstali za okupace v protektorátu a mimo jiné zajišťovali styk A-54 s Londýnem.

Československo ve zvláštních službách

Česká televize vysílá od 3. ledna na ČT 2 seriál Československo ve zvláštních službách. iDNES připravil ve spolupráci s autorem seriálu Karlem Pacnerem speciální přílohu o tomto projektu.

Anna byl předseda branného výboru bonnského parlamentu Alfred Frenzel, který podával zprávy čs. komunistické rozvědce, dokud ho západoněmecká kontrašpionáž neodhalila.

Holan byl uprchlý čs. důstojník Karel Hlásný, který na počátku studené války naoko informoval čs. výzvědnou službu o jazykové škole Pentagonu v Monterey.

To všechno jsou protagonisté našeho seriálu z historie čs. výzvědných služeb.

Proti zmatení pojmů

Zvláštní služby – speciální služby – zpravodajské služby – tajné služby. Všemi těmito termíny označujeme tajné služby.
Ty se potom v zásadě dělí na dvě velké skupiny:
* Špionážní služby – výzvědné služby – špionáž – rozvědky
Tyto služby vysílají své důstojníky a agenty do cizích zemí, aby tam sbírali tajné informace. Často také verbují agenty mezi občany těchto zemí.
* Kontrašpionážní služby – kontrašpionáž – kontrarozvědky – státní policie
Tyto služby pracují zpravidla na domácí půdě a snaží se odhalit cizí špiony.
Přitom některé státy včetně Československa a České republiky mají špionážní a kontrašpionážní služby jak civilní, tak vojenské. Proto se mluví o tom, že ČR má čtyři zpravodajské služby.
Pátrání po tajných službách je chobotnice

Tvrdí se, že špionáž je po prostituci druhým nejstarším řemeslem na světě. A stejně jako prostituce také vyzvědačství se vyznačuje hodně nepravostmi. Vysloužilý generál sovětské rozvědky KGB Michail Ljubimov to ve své knize Špioni, které miluji i nenávidím charakterizoval slovy: „Ve špionáži je dost špíny, lží, dvojí hry i zrádcovství, jež příliš často zastírají odvahu a čisté úmysly.“

Zvláštní služby se samy jenom nerady odtajňují. Proto jakákoliv vyprávění o nich zůstávají jenom vrcholkem ledovce. Většina tajných operací zůstává před veřejností ukryta. Z mnoha důvodů. Zpravodajské služby si tím chrání před nepovolanými zraky své zdroje - lidi a úroveň přístrojové techniky -, ukrývají si rovněž své metody a v neposlední řadě i cíle.

Proto také tento náčrt historie čs. špionážních služeb čili rozvědek objasňuje příběhy a zákulisí převážně jenom těch vyzvědačů, jejichž jména a skutky se nějakým způsobem dostaly na veřejnost. To vychází z etiky tajných služeb, které neprozrazují dosud utajené bývalé spolupracovníky, byť se politický režim mezitím změnil. Je to věc velice choulostivá a složitá, protože třeba odhalením jednoho člověka může protivník najít další a navíc si vydedukovat jiné vyzrazené informace a metody práce. Ovšem další aktéři se vynořili v souvislosti s vyšetřováními, která vedou pracovníci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu.

Bohužel ve světě tajných služeb se nelze celé pravdy dobrat nikdy. Vždycky tam zůstává něco nedořečeného, něco nejasného, něco, co se vymyká běžné logice. Ledacos se nedá ověřit, protože mnohé dokumenty byly zničeny anebo zůstávají nepřístupné - na všech stranách. Mnozí pamětníci zemřeli anebo zmizeli. A vzpomínky těch, kteří zůstali, ztrácejí s odstupem času svou přesnost.

Ovšem pátrání po akcích výzvědných služeb je svým způsobem chobotnice. Mohl bych sbírat informace ještě několik let a pořád bych neměl pocit, že jsem se dobral na dno, že už se víc nedá sehnat.

Slovo rozvědka je - jak všichni tušíte - ruského původu. Ale nepřišlo k nám v roce 1945 s Rudou armádou. Tenhle termín si přivezli už ruští legionáři z první světové války. Původně se tím rozuměl frontový průzkum - chytání německých a rakouských vojáků i jejich výslechy. Dnes se používá v širším smyslu.

Ostatně je to i zvukomalebné slovo. Toho také zneužili komunisté. A tak jsme mohli číst: Naši hrdinní rozvědčíci bojují proti zavilým západním špionům!

Přes ČSR odcházeli mnozí sovětští špioni
Rozvoj masové a cílevědomě řízené špionáže začal až za první světové války. Také tajné informace, které protirakouští odbojáři posílali prostřednictvím T. G. Masaryka a Edvarda Beneše Spojencům, měly zpočátku značný význam - napomohly k tomu, že západní státníci začali brát zahraniční představitele jakýchsi Čechů na vědomí.

Po válce se budovaly československé tajné služby především z obav, které vzbuzovaly Rakousko a Maďarsko jako nástupnické státy rozbité habsburské monarchie. A teprve když začátkem třicátých let ovládl Německo diktátor Adolf Hitler a jeho nacisté, přeorientovaly své síly tímto směrem. Jenže to už bylo pozdě. Následoval rozpad Československa a německá okupace.

Málokdo si uvědomuje, jak vážným nebezpečím byly pro republiku a ostatní demokratický svět už od začátku dvacátých let sovětské tajné služby. Na to upozornil při interview Hany Palcové pro ČT vysloužilý generál rozvědky KGB Oleg Kalugin ve Washingtonu.

„Československo se ve dvacátých a třicátých letech stalo vstupní branou pro sovětské zpravodajské služby k dalšímu pronikání na Západ,“ řekl Kalugin, který byl kvůli svým neortodoxním názorům ve druhé polovině osmdesátých let vyloučen z KGB a o několik let později rehabilitován. „V Československu se usadil menší počet emigrantů z bolševického Ruska, takže sovětské výzvědné služby pracovaly s emigrantskými skupinami, než postoupily dál do Francie, Jugoslávie a potom do Spojených států. Komunistická vláda v Sovětském svazu se konec konců velmi starala o to, aby rozšířila komunismus po celém světě a Československo jako značně vyvinutá průmyslová země měla vlastní velmi silné komunistické hnutí.“

Do Československa také Sověti posílali před válkou své vyzvědače, kteří zde žili pod cizími jmény a životopisy - říká se jim nelegálové. I to Kalugin potvrdil: „Nelegálové pronikli všude. Byli v Polsku, byli v Československu. Sovětský nelegální aparát pracoval u vás velmi úspěšně - před válkou i po válce.“

Důstojníci kontrašpionáže a státní policie si za první republiky sovětské nebezpečí příliš neuvědomovali. Vyčítat jim to nemůžeme. Vždyť stejnou slepotou trpěli jejich kolegové v ostatních demokratických zemích Evropy a Ameriky.

Třetí odboj čekal na válku proti komunismu
Velkou zkouškou pro československé tajné služby a jejich dobrovolné spolupracovníky byl boj s nacistickou mašinérií. Mnoho lidí padlo - ale také mnoho lidí zradilo. Ovšem v tom nebyly české země a Slovensko výjimkou, stejným ohněm prošly rovněž některé tradiční západní demokracie.

Činnost domácího a zahraničního protinacistického odboje můžeme považovat za vrchol úsilí demokraticky smýšlejících důstojníků a civilistů na tajné frontě. Po obnovení republiky v létě 1945 se komunisté vedení Bedřichem Reicinem pustili do bolševizace všech bezpečnostních složek a tajných služeb. Současně se naše země stala předmostím, z něhož Sověti zcela legálně vysílali své agenty na Západ.

Po únoru 1948 začali komunisté demokraty, kteří dřív pracovali ve výzvědných službách, zavírat, mučit a vydírat. Mezitím spontánně vznikl široký protikomunistický odpor – doma a v zahraničí, především v západním Německu, z uprchlíků. Tenhle třetí odboj se živil nadějí, že brzy vypukne třetí světová válka, v níž budou diktátorské komunistické režimy rozdrceny.

Z tisíců agentů-chodců, kteří ilegálně přecházeli hranice do komunistického Československa, aby odtud přinášeli informace, Státní bezpečnost několik stovek zatkla a s nimi i tisíce jejich pomocníků. Byl to hrdinský, avšak nerovný boj. Skončil v polovině padesátých let, kdy válečné nebezpečí opadlo a nastalo dlouhé údobí zákopové studené války.

Dvě desítky únosů z okolních zemí
Po Stalinově smrti čekal nový vůdce světového komunismu Nikita Chruščov, že souboj s kapitalistickým světem potrvá hodně dlouho. Vyzvědači komunistických rozvědek proto museli pronikat na Západ - mezi politiky, do vládních úřadů, policie, tajných služeb, armády, průmyslu…

V době, kdy se formovaly metody tajné války v nových podmínkách, se stal v Praze ministrem vnitra mladý dynamický komunista Rudolf Barák. Za pomoci sovětské tajné služby KGB vybudoval Barák nový aparát výzvědné služby - první správu ministerstva vnitra.

Toto rozšíření a konsolidaci rozvědky považoval Barák při našem rozhovoru v roce 1994 – krátce před jeho smrtí – za svůj největší úspěch. Potom pochlubil jmény několika vyzvědačů, které se podařilo na Západě získat, a „zřízením rezidentur v Latinské Americe a Africe, zaměřených na naše politické a obchodní zájmy.“ Nicméně některé z nich vznikly na doporučení Sovětů. „V té době vážnost a zájem o naši rozvědku v západních zemích značně vzrostly.“

Bývalý ministr připustil také některé chyby, především pak, že rozvědka a celá bezpečnost nebyly zcela nezávislé a samostatné. „Úkoly a požadavky sovětských poradců nebyly vždy v souladu s československými zájmy a ku jejich prospěchu. Chybou bylo, že jsme se pod nátlakem východních Němců i Sovětů dostatečně nevěnovali Německu.“ Ovšem k tomu, že za doby jeho úřadování se staly běžnou praxí únosy bývalých československých občanů i cizinců ze sousedních zemí a také některé teroristické akce, už se nechtěl hlásit - i když právě on musel každý plán k nim schválit a podepsat. Dnes víme, že do roku 1961 se uskutečnilo na dvě desítky únosy, o dalších se uvažovalo.

Západ vyhrál studenou válku v poměru 5:1
Až do jara 1968 patřila první správa ministerstva vnitra k hlavní opoře KGB, stejně jako Zpravodajská služba Generálního štábu k opoře sovětské vojenské GRU. Nemalý význam měla i rozvědka východoněmecké Stasi. Ostatní služby států Varšavské smlouvy Moskvě jenom lehce přihrávaly.

Po sovětské invazi všechno padlo. Když začalo nové vedení KSČ v čele s Gustávem Husákem s takzvanou normalizací, většina kvalifikovaných zpravodajců byla označena za „revizionisty“ a vyhozena. Zůstalo jenom skalní bolševické jádro méně zkušených a jazykově hůře vybavených důstojníků.

Obě rozvědky - jak civilní, tak vojenská - se musely znovu stavět. To trvalo deset let. Teprve na počátku osmdesátých let si vychovaly obě služby novou generaci důstojníků. Avšak zapálených bolševiků jako v padesátých letech mezi nimi bylo málo, spíš to byli racionálně myslící profesionálové. Nicméně opět sloužili zájmům Moskvy. Velmi přiléhavě nazval své rukopisné memoáry z té doby někdejší důstojník první správy Vlastimil Ludvík, který skončil na britské straně, Malá sestra; tou větší sestrou byla KGB.

Ano, československá rozvědka byla pouze malou součástí rozsáhlého boje tajné studené války – přisvědčil bývalý ředitel CIA James Woolsey. „Nebyla však tak brutální a agresivní jako výzvědná služba východoněmecká a někdy i bulharská. KGB a další  komunistické služby naverbovaly během studené války hodně vyzvědačů, kteří nakonec pracovali za peníze. Avšak na druhé straně jsme my – zvláště Britové a Američané – byli schopni získat velký počet špionů ze Sovětského svazu, Československa a jiných východoevropských zemí. Byli to ruští, čeští, polští a další vlastenci, kteří chtěli pomáhat demokracii.“

Potom Woolsey zavedl řeč na to, kdo vlastně vyhrál studenou válku. V roce 2000 dal bývalý americký prezident George Bush starší dohromady skupinu odborníků, která na to měla odpovědět z hlediska tajných služeb. „Debatoval jsem tam o tom jednou s Kaluginem,“ řekl Woolsey. „Zeptal jsem se ho, s jakou účinností verbovaly CIA a KGB své špiony v teritoriích svých protějšků. Odpověděl: Převálcovali jste nás v poměru pět ku jedné. S tím jsem víceméně souhlasil.“

Po invazi vyzvědači jenom za peníze
Málokdo si uvědomuje, že sovětská invaze do Československa přiměla valnou většinu komunisticky či levicově smýšlejících agentů na Západě, aby procitli ze svých snů, zahodili ztrouchnivělé marxistické ideje a rozvědkám východního bloku vypověděli službu. Pokud vím, v sedmdesátých a osmdesátých letech se nenašel západní špion, který by pracoval pro tyto tajné služby z přesvědčení - vždycky jenom za peníze.

Také nápadně přibylo důstojníků čs. rozvědky a kontrarozvědky, kteří se nabídli západním rozvědkám a stali se takzvanými krtky v centrále anebo na rezidentuře. Do té doby takto pracoval, pokud se mi podařilo zjistit, pouze jediný - jeho existence se provalila až dodatečně, po jeho útěku. Ovšem jedna otázka zůstává: A kolik západních krtků zůstalo v československých komunistických bezpečnostních službách neodhaleno?

Když sovětská vojska v roce 1968 rozdrtila pokus československých komunistů o „socialismus s lidskou tváří“, nařídil šéf KGB Jurij Andropov: Verbujte ve všech zemích našeho bloku novou generaci vyzvědačů!
A tenhle rozkaz vyvolává novou, mnohem závažnější otázku: Kolik sovětských špionů z téhle verbovací vlny, kterým dnes bude něco přes padesát let, žije mezi námi?

Tyto služby nejsou základním hybatelem dějin
V dějinách Československa - stejně jako v dějinách ostatních států - jsou zvraty, které se nepodařilo vyjasnit. Jejich prapříčiny hledají historici v archívech i v pamětech účastníků.

Můžete se zeptat: Nezpůsobili některé z nich naši anebo cizí vyzvědači? Neměli bychom po nich pátrat v archívech tajných služeb?

To je svůdná představa. Nad kladnou odpovědí by zajásali všichni milovníci tajemna, stejně jako dnešní komunističtí ideologové a historici, kteří by mohli přiřknout hrůzné zločiny Stalinovy a Gottwaldovy-Zápotockého epochy intrikám západních špionů či odpovědím na jejich nepřátelské akce. Mimochodem, kniha Výbušnina od britského novináře Stewarda Stevena, která nyní vyšla pod novým názvem znovu, se snaží svalit vinu za procesy v padesátých letech v zemích sovětského bloku na CIA. A zrovna tak by se tím dal vysvětlit kolaps sovětského impéria a zrod nových demokracií ve východní a střední Evropě včetně demokracie československé či nyní české.

Ne, ve skutečnosti tajné služby na chod dějin nikdy takový vliv neměly. Pravda, vyzvědači pomohli vyhrát anebo prohrát nejednu bitvu. Avšak zrození a zániky států, parcelování cizích území, ztráty svobody a nastolení okupace - to všechno mají na svědomí politici a v zákulisí i měnící se hospodářské podmínky, jež na jejich rozhodnutí působí.

Smiřme se proto s tím, že zvláštní služby nejsou základním hybatelem dějin. Pouze určitým dílem přispívají k utužení anebo k porážce té či oné vlády, toho či onoho režimu.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Neznámí střelci zaútočili v Egyptě na koptské křesťany, kteří cestovali do...
Masakr v Gíze. Egyptští islamisté při přestřelce zabili 55 policistů

Egyptská policie se vzpamatovává z krvavého incidentu v provincii Gíza, při kterém islamističtí radikálové zabili 55 policistů. Počet mrtvých může ještě...  celý článek

Barcelona protestuje proti uvěznění dvou separatistických lídrů a rozhodnutí...
Madrid přebere vládu nad Katalánskem. Sesadí Puigdemonta a vyhlásí volby

Španělská vláda omezí katalánskou autonomii. Sesadí tamní vládu a ve vzpurném regionu uspořádá volby, oznámil španělský premiér Mariano Rajoy. Návrh musí ještě...  celý článek

Chilský básník Pablo Neruda získal v roce 1971 Nobelovu cenu za literaturu
Básník Pablo Neruda nezemřel na rakovinu, spekuluje se o vraždě

Chilský básník Pablo Neruda nezemřel na rakovinu, jak je uvedeno v úmrtním listu. Oznámil to podle agentury AFP mezinárodní tým expertů. Zatím však neodhalil...  celý článek

Avokádové quacamole
Avokádové quacamole

Rychlovka, kterou zvládne a miluje každý.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.