ODPOVĚDI ALEŠE PEJCHALA ČTĚTE ZDE |
Advokát Aleš Pejchal se v chatu se čtenáři iDNES.cz pozastavil nad situace českého soudnictví. "Myslím si, že úroveň justice je ve velmi kritickém stavu, jenž je zapříčiněn zcela chybným výběrem osob soudců."
Pejchal je zastáncem myšlenky, že soudcem by se měl člověk stávat až po minimálně desetileté praxi v jiném oboru (advokacie, notářství, státní zastupitelství), kde by mohl prokázat své odborné a lidské kvality. "Tak tomu je v celém anglosaském světě. V tomto názoru se s panem prezidentem myslím shodujeme," poznamenal Pejchal.
Pejchal jako jeden z mála právníků poukazoval na nebezpečí obejití Benešových dekretů v případě platnosti Charty základních práv EU. Jako advokát, který se zabývá restitučními případy šlechty, připouští, že díky žalobám proti diskriminaci by se mohli sudetští Němci domoci majetku, který jim byl po válce konfiskován.
"Obecně lze konstatovat, že v souvislosti s případným přijetím Listiny základních práv společně s Lisabonskou smlouvou dostane námitka diskriminace v evropském právu podstatně širší rozměr, než mohla mít doposud," řekl Pejchal iDNES.cz.
Podle Pejchala není ostudou, že senátoři se obrátili na Ústavní soud se svými pochybami o Lisabonské smlouvě. "Nepovažuji za trapné, aby skupina senátorů se obrátila na Ústavní soud a požádala jej, aby plnil povinnosti, které mu Ústava ukládá."
Jak ponese Česko následky Lisabonské smlouvy, záleží podle Pejchala na našich politicích, co budou schopni v Unii vyjednat. "Zatím schopnost alespoň trochu zarazit EU prokázal pouze pan prezident, byť jeho manévrovací prostor je velice omezený," poznamenal v on-line rozhovoru advokát.
Ústavní soudci naslouchají závěrečné řeči právníka Aleše Pejchala, který na jednání zastupoval prezidenta Václava Klause (27. října 2009)
Čtenáře iDNES.cz zajímala i odměna, jakou si právník zastupující hlavu státu od prezidenta účtuje. "Nejsem hradním ani zámeckým právníkem. Jsem celý život advokátem a ad hoc zastupuji i pana prezidenta. Moje odměna se řídí advokátním tarifem, jenž byl stanoven vyhláškou ministerstva spravedlnosti."
Právník, kterého prezident navrhoval na ústavního soudce a o kterém se uvažovalo i při sestavování vlády jako o možném ministru spravedlnosti, zastupoval prezidenta při druhém jednání o Lisabonské smlouvě.
