Světová premiéra hry Očištění se odehrála v Polsku, v krakovském Starem Teatru, pro něž Petr Zelenka hru nejen napsal, ale i režíroval. Ve vlasti nejprve a dlouze jednal o uvedení Očištění v pražském Divadle Na Vinohradech, jednání však ztroskotala, a o text se iniciativně přihlásilo Jihočeské divadlo, jehož jedna z dramaturgických linií se věnuje právě současným hrám. V Budějovicích se režie ujal umělecký šéf činohry Martin Glaser.
Takhle se to stalo
Zápletka je ve stručnosti takováto: průměrný prozaik Michal má před vydáním další knihy. Svému nakladateli se svěří, že spáchal zločin: hlídal jedenáctiletého syna známých, uspal jej a znásilnil. Nakladatel-realista zavětří komerční šanci a dovede Michala k tomu, aby se nešel ke své ohavnosti přiznat na policii, nýbrž aby učinil doznání na veřejnosti, v televizní reality show Očištění, kde veřejnost posuzuje různé kontroverzní činy. Michal však nepočítá prohnaně, že z vystoupení vydobude slávu, očištění a odpuštění; je připraven přijmout trest. Avšak vývoj se zvrtne: show Očištění není natáčena živě, což provinivší se spisovatel netuší a než dojde na odvysílání dílu, v němž on vystoupil, je pořad zrušen, vyškrtnut z vysílacího plánu. A cynický televizní dramaturg mu učiní kompenzační nabídku: mohl by pro TV připravit nový formát. Vznikne dryáčnická reality show Mokrá houba. Michal komerčně uspěje, vyšetřování zločinu jej mine, stopy policie mylně vedou k jinému násilníkovi, kterému je zločin na jedenáctiletém Mikulášovi připočten k sérii podobných prohřešků.
Záběr z inscenace hry Petra Zelenky Očištění, kterou má na repertoáru Jihočeské divadlo České Budějovice
Na konci hry spisovatel Michal svůj příběh vypráví coby smyšlený námět povídky knězi Bartkovi, který v Očištění rovněž vystupoval (v díle, jenž ještě stačil být odvysílán) a chce zjistit, co kněz soudí o takovém muži. Ten mu sdělí, že ta figura nezasluhuje, aby o ní povídka vůbec byla napsána, protože vlastně není člověkem.
Ano, ano, je to hrozné
Řekněme, že pomineme tenké ledy v logice Zelenkova příběhu – a to v zájmu žánru, jímž je moralita, která na modelovém případu chce demonstrovat dilemata doby či určité lidské situace. Celé to můžeme vzít vážně a nakládat s tím v sobě a ve vztahu k sobě pouze tehdy, když nám, jako divákům, ten model naléhavě, v dosud netušené intenzitě či překvapivém úhlu, obnažuje paradoxy a hříchy či chcete-li nepřijatelnosti a povážlivosti stavu, v němž se nacházíme jako občané, jako společenští tvorové. Tento potenciál však Zelenkova hra postrádá. Ona pouze vynáší soud nad něčím, co je přece průběžně známo a komentováno v publicistických textech nebo knižních esejích a studiích zhruba od těch dob, kdy ve čtyřicátých letech principy masové kultury a kulturního průmyslu diagnostikoval německý filozof Theodor W. Adorno. Čím dál otrlejší reality show jsou pouze důslednějším, technologicky inovovaným uplatňováním (kupříkladu právě) Adornem formulovaných principů. Je tu však samozřejmě jeden posun, a totiž v poměru k vysokému umění, k nedryáčnické kultuře, nad nimiž v širokých vrstvách obyvatelstva získává bezskrupulózní, vše (kromě sama sebe) relativizující masová kultura stále více navrch.
Záběr z inscenace hry Petra Zelenky Očištění, kterou má na repertoáru Jihočeské divadlo České Budějovice
Nicméně podstata, principy i projevy sociální i morální patologie moderní společnosti, tím spíše společnosti s dominancí elektronických médií, jsou popsány. A Zelenkovo Očištění je jejich názornou ilustrací v soudobém kabátku, nadto ušitém na míru polskému prostředí, pro něž hra původně vznikla. Jestliže kněz Bartko deklaruje v pořadu Očištění vystoupení z církve kvůli nedůsledným, pokryteckým postojům Vatikánu, pak rezonance tohoto motivu u severních sousedů musí být vzhledem k jejich duchovnímu nastavení citlivější než v nábožensky i eticky apatickém Česku. Ovšem takovéto místní akcentace reálií nemohou být pilíři divadelní hry; respektive mohou, ale pak není důvod, aby byla uváděna mimo místo svého původního určení. Od jihočeské dramaturgie by to byla úplně špatná volba, kdyby neměla ambici oslovit hrou domácí publikum, a Zelenka určitě nezamýšlel napsat hru na jedno použití. Naopak, celý ten konstrukt příběhu stojí na ilustraci principů "nadnárodních", v dnešním světě bezmála univerzálních.
Zleva: Petr Zelenka - autor hry Očištění, Martin Glaser - režisér inscenace, Jiří Šesták představitel hlavní role; diskuse po představení na Nové scéně, Praha, 26. dubna 2010
Petr Zelenka v diskusi s publikem po pražském uvedení Očištění sdělil, že tuto svoji hru považuje za antidiváckou, neboť je pesimistická a jde proti trendu zábavnosti. ("Diktatura zábavy je myslím největší nebezpečí dneška," řekl Zelenka v rozhovoru pro časopis Svět a divadlo, z něhož je citováno v programu k Očištění). Ale diváckost netkví automaticky v míře zábavnosti díla, a to ani dneska ne! Se Zelenkovou hrou se to má právě naopak: je to hra divácká v tom smyslu, že nadbíhá nejprostřednějším očekáváním takzvaného uvědomělého, angažovaného publika, což se při diskusi po představení na Nové scéně také projevilo, když z hlediště padala uznalá slova o tom, že hra ukazuje hroznou amorálnost dnešní společnosti. Ano, když chceme být pohlazeni a ujištěni v přesvědčení, že náš svět je k nežití a morální kategorie se již rozplizly k nepoznání, když nám vlastně už vyhovuje vnímat věci se zjednodušeností právě televizních reality show, pak musíme být Zelenkovou hrou nadšeni, neboť nám přiživuje toto naše přesvědčení, které si klipově vystačí samo se sebou, bez vážného a kritického srovnávání civilizačních epoch.
Odmítám být - a doufám, že ani nejsem – nadšeným apologetou přítomnosti, ale odmítám si dělat obrázek o současné epoše z ilustrací typů Zelenkova Očištění.
Záběr z inscenace hry Petra Zelenky Očištění, kterou má na repertoáru Jihočeské divadlo České Budějovice
Czech made - a je po nárocích…
Nastudování režiséra Martina Glasera podtrhuje doslovnost dramatické předlohy (Petr Zelenka o své krakovské režijní koncepci říká, že šla více do humoru a ironie). Tedy – a naštěstí – od představitele hlavní role; Jiří Šesták si od jednání svého Michala udržuje odstup, spisovatelovo jednání pro něho zůstává zčásti nepochopitelné. Tak, jak jako pro samotného Michala zůstává nepochopitelným okamžik, kdy on - ženatý muž, otec dítěte - znásilnil sousedovic chlapce. Tato herecká kreace, v řadě míst minimalistická a tudíž ne zcela proniknutelná díky velmi uměřené mimice, gestikulaci i slovní artikulaci sošné figury Jiřího Šestáka, se ovšem vyděluje ze "vzorných" výkonů ostatního ansámblu, který téma hry podává s ilustrativností věrnou její tezovité konstrukci.
Hlasy některých divadelních kritiků, že je k podivu, že o Zelenkovu apelativní hru se neperou domácí scény a že budiž pochváleno Jihočeské divadlo, jsou znakem nekritického podléhání tzv. aktuálnosti. Příznačný moment: Nová scéna Národního divadla má na repertoáru hru Edwarda Bonda Spaseni. Její klíčovou situací rovněž je ublížení dítěti – dokonce zabití, ukamenování kojence v kočárku partou výrostků. Téměř jednohlasně se od kritiků objevily hlasy, že Bondův text z roku 1965 už dneska nemá tu naléhavost, co kdysi, že vlna cool dramatiky 80. a 90. let vypěstovala u publika zkušenost s drsnými náměty i otrlost vůči nim, že takhle již šokovat nelze. A že zestárl způsob, realistický a doslovný, jímž Edward Bond hru napsal. Ale stačí "czech made" Petr Zelenka, současné TV kulisy a hle, umělecké nároky - tak přísné na Brita Bonda - jsou jinde. Kde? Fuč. Je to malé, ale je to naše.
O hřePetr Zelenka: Očištění Režie Martin Glaser, scéna Jaromír Vlček, kostýmy Lenka Rašková, hudba Pavel Kalina, dramaturgie Olga Šubrtová. Účinkují: Jihočeské divadlo na Nové scéně Národního divadla v Praze, 26. dubna 2010. Česká premiéra 12. února 2010 v Jihočeském divadle České Budějovice. |
Plakát k inscenaci s fotografií Ivana Pinkavy a v grafické úpravě Roberta V. Nováka
