I Václav Klaus místo toho, aby přitvrdil, zvolňuje. Jeho heslo Vstříc novému osudu se svou bezobsažností dá srovnat snad jen s koaličním heslem Drobné podnikání bez účetnictví. To by zas patrně prohrálo i v celoevropské soutěži o nejméně zajímavý volební slogan pouze se sociálnědemokratickou nálepkou Jsme na vaší straně.
Jenže proč by Klaus bubnoval na kůži svého programu, který obsahuje vskutku lákavá sousta pro lidi středních a vyšších příjmů? Patnáctiprocentní přímá daň přece může leckoho odradit... Navíc nikdy nebude. Ať bude ODS v jakékoli myslitelné vládě, nikdy tak radikální reformu bohužel neprosadí. To je začarovaný kruh zdejších voleb to, co bude možné z programů uskutečnit, dovíme se až podle výsledku a následujících jednání.
Aby byl výsledek co nejlepší, snaží se strany nabalit co nejvíce voličů. Volič jim slouží jako akcie pro příští vyjednávání o správní radě podniku. To by se dalo považovat za pragmatické jednání, kdyby třicet procent akcionářů nehlasovalo pro stavbu zábavního parku a dalších třicet procent pro huť. (Další to chtějí všechno znárodnit, nebo je jim to jedno.)
Kompromis, který vznikne, a sice zábavní huť, pravděpodobně nebude ani zábavný, ani příliš ekonomicky výkonný. To vše je jakoby dopředu jasné, a není tedy divu, že kampaň je málo bojovná a nápaditá.
Volič není stupidní a vidí, že ten zápas, který se odehrává před jeho očima, je jenom show naoko. Nikdo se na takové divadlo nedokáže koukat dlouho. Za čtyři roky se objeví nějaký Haider, Le Pen nebo Fortuyn, stoupne si na náměstí a řekne:
Tady opravdu o něco běží! Naše divadelníky snadno smete. Lidé budou chtít vidět něco doopravdického, i když to třeba bude odpudivé.