Na hřbitov zvaný Víkurkirkjugardur Islanďané přitom své zemřelé ukládali již kolem roku 1000. Nyní se některé kostry musí stěhovat.
„Město by nemělo mít hotel na hřbitově,“ říká jeden z odpůrců výstavby, bývalý ředitel islandského Národního muzea Pór Magnússon. Hřbitov, na němž se poslední pohřeb uskutečnil v roce 1838, by se podle něj měl změnit „v krásné a klidné místo vzpomínání na minulé generace“, místo aby po něm turisté „tahali svá zavazadla“. Proti stavbě hotelu se postavila i část zastupitelů z reykjavíkské radnice.
Podle archeologů pracujících na výkopu starých hrobů je ale celá kontroverze spíše „nedorozuměním“. O hřbitově se vědělo už v době, kdy úřady udělily stavební povolení, uvedla archeoložka Vala Gardarsdóttir.
Místo, na kterém bude nový hotel stát, už podle ní bylo beztak znehodnoceno stavebními zásahy ve 20. století. Tentokrát jsou si prý navíc investoři „mnohem lépe vědomi své zodpovědnosti“ za historické dědictví, uvedla Gardarsdóttir.
Navzdory sporům, které výstavba hotelu na části historického hřbitova vyvolala, přinesly stavební práce podle archeoložky také pozitiva. Díky povinnému průzkumu se totiž podařilo získat řadu zajímavých historických dat. „Je zajímavé vidět, jak se křesťanské pohřební rituály mění,“ tvrdí Gardarsdóttir s tím, že nalezené kostry po analýze pomohou odpovědět na řadu otázek týkajících se 800 let islandské historie.
