Tito hoši spolu mluvili. Pak také drželi pohromadě příkladní Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. A nepříkladní Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. Nakonec bychom skončili u Old Shatterhanda a Vinnetoua.
Vždycky se najdou hoši, kteří spolu mluví. Nyní, jak ze všech stranických útrob v posledním čase zaznívá, se to týká zejména kandidátských listin. "Nejsem na místě, kde bych byl volitelný(á), způsobili to hoši (holky), kteří spolu mluví."
Jak se to hezky nám voličům poslouchá. Oni jsou tam tedy ti, kteří spolu mluví. Ti mají rádi někoho jiného než Štětináče (což jest stará parlamentní přezdívka Zdeňka Jičínského a nemá s Bratrstvem kočičí pracky nic společného - i když...?), a tedy toho jiného nominují.
Dále pak - jak z logiky vyplývá - jsou v politice ti, kteří spolu nemluví, a proto si navzájem házejí klacky pod nohy.
Otázka je, zda to zajímá voliče. Ten by větší význam přikládal tomu, kdyby se političtí hoši obecně nebavili jenom spolu, ale také občas s ním. Však nedočká se.
Většinou, když ho nepotřebují (což je čas volby), špitají si zvolení chlapci jenom ve vyvoleném kroužku. A hádejte, zda o tom, jestli zachrání tonoucího, aby jim přibyl dobrý skutek, nebo zamordují kočku, na niž budou přísahat?
