Začíná politický poker a Německo se hemží barvami jako nastupující podzim. Černá se žlutou a zelenou jako barvy, co svítí na semaforu? Zabarví se země do černorudé, nebo snad zůstane rudozelená?
Barvy se nakonec nějak poskládají. Horší to bude s kancléřem. Schröder svůj úřad nemíní opustit a pokračuje v kampani. Suverénně se prezentuje jako vítěz a přivádí do rozpaků zdrcenou Merkelovou, která se statečně snaží zvládat porážku.
Ta se touží stát kancléřkou, teoreticky má šanci, ale jak toho dosáhnout? A těšilo by ji vůbec vítězství s pachutí prohry?
Merkelová to ve své straně nikdy neměla lehké, ale teď tlak uvnitř CDU narůstá. Vždyť jako lídr nepřinesla straně zářivou výhru, naopak jasný náskok zredukovala téměř na nulu.
Musí se tedy vyzbrojit i na intriky z vlastních řad - ostatně už krátce před volbami jí házeli klacky pod nohy a kritizovali její politický kurz, což jí rozhodně body nepřineslo.
Nyní přijde zúčtování západoněmeckých mužů v CDU s nepříliš oblíbenou východoněmeckou šéfovou, která jim byla dobrá na vypulírování image.
Merkelová tak svede dvě války. Jednu ve vlastní straně, druhou se Schröderem o post kancléře.
Ať se jím stane kdokoli, Německo podle všeho nedozrálo na to, aby mělo v čele ženu. Nebo Merkelová, při vší úctě, přece jen nedozrála na nejprestižnější politickou roli, když neporazila soupeře, který je díky svému charizma většině Němců stále sympatičtější.
Pokud se stane kancléřkou, bude za to vděčit liberálům či Zeleným, s nimiž může vytvořit silnou koalici.
Jak vidno - Němci v parlamentních volbách nevolili politické strany, nýbrž osobnosti. Pokud by volili programy, museli by dát své hlasy pravici. A zvolit kancléřkou Angelu Merkelovou.
