Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Horká půda v Iráku – odejít či zůstat?

  16:10aktualizováno  16:10
Na konci minulého týdne svět „slavil“ první výročí úspěšného spojeneckého útoku na Bagdád, zprávy z oblasti jsou však v posledních dnech a týdnech stále znepokojivější. I Česká republika má své první oběti – před týdnem naše úřady informovaly o úmrtí prvního českého občana-civilisty v Iráku,

nejčerstvější zprávy z posledních hodin naznačují, že mezi obětí nové taktiky iráckých ozbrojenců – únosů a následného vydíraní – se mohla stát i skupina prominentních českých novinářů...

Česká a světová veřejnost je médii každodenně informována o nových otevřených útocích na koaliční (nejen americké) síly, o vojenských a civilních ztrátách. Zprávy o využívání taktiky únosů a vydírání politických reprezentací postižených států, která byla iráckými povstalci v průběhu minulého týdne masivně obnovena, má však na běžného občana i na politické představitele států irácké koalice přímý psychologický účinek nikoli nepodobný teroristickému útoku.

Zejména jejich motiv je shodný – vyvolat strach a získat pozici neuchopitelné síly a převahy pro další vyjednávání, jehož „message“ je v tuto chvíli jasný: odejděte z Iráku nebo budou vaši lidé zabiti.

Aktuální otázkou v tuto chvíli je, jak budou političtí představitelé, včetně těch českých, na výhružky reagovat: odejít z oblasti či zůstat i za cenu civilních obětí? Setrvání vojenských jednotek i civilních zaměstnanců v Iráku v tomto případě už není pouze otázkou „zachování tváře“, je nutné si uvědomit, že ve světle posledních událostí by postupné (a potupné!) stažení jednotlivých národních kontingentů mělo dalekosáhlé následky.

Tuto skutečnost – nebezpečí, že by se z Iráku po zbrklém ukončení přítomnosti koaličních vojsk stal „nový Afghánistán“, tzn. zázemí a vojenský výcvikový prostor mezinárodního terorismu – naštěstí světové vůdci, od Blaira po japonského premiéra Koizumiho, výrazně vnímají a sdělují svůj záměr setrvat navzdory výhružkám či dočasnému tlaku veřejného mínění.

Takzvaná „španělská“ reakce na – jakkoli drastický a nelidský – madridský vzkaz teroristů z 11. března, jež vyústila v rozhodnutí o stažení španělských jednotek z Iráku, ve zbytku koaliční komunity zatím nezapustila kořeny.

Česká republika, po stažení polní nemocnice v prosinci minulého roku, disponuje v Iráku kontingentem armádních policistů čítajícím osmdesát mužů, kteří operují (v zatím) klidnější oblasti okolí Basry, a měnícím se počtem civilních zaměstnanců – expertů, novinářů, humanitárních pracovníků atd.

Česko tak, narozdíl od mnoha jiných států (včetně Ukrajina či Bulharska), nemá v Iráku přímé vojenské zastoupení. Nebezpečí útoků a únosů českým občanům však pochopitelně rovněž hrozí, resp. se po potvrzení zpráv o únosu skupiny českých novinářů stane realitou, a naše politická reprezentace se dostane pod tlak iráckých vyděračů i české veřejnosti. Jak bude na tuto situaci reagovat?

Domnívám se, že existuje řada pádných důvodů proto, aby se Česká republika (stejně jako širší mezinárodní společenství) nenechala vyprovokovat a zůstala v Iráku až do nikoli „hořkého“ konce. Vojenská koaliční přítomnost v Iráku, vůči jejímuž rozsahu a formách působení existuje mnoho připomínek a kritických poznámek, je totiž nejen „nutným zlem“, ale zejména viditelnou symbolickou předehrou k následným politickým změnám, tj. k předání vlády v oblasti místním představitelům.

Vojenské operace v Iráku však musí být doplněny a vyváženy diplomatickým úsilím, intenzivním jednáním mezinárodního společenství pod „legitimizujícím“ mandátem Organizace spojených národů, které by zahrnulo nejen současné členy koalice, ale zejména reprezentace arabských států regionu – těch států, jež se obávají eskalace násilí a náboženských a dalších fanatismů z Iráku na jejich území.

Česká republika, jako člen irácké koalice, ale zároveň jako země, která tradičně disponuje širokým spektrem kontaktů v arabském světě, by (místo stahování jednotek z Iráku) v tomto celosvětovém diplomatickém úsilí mohla a měla hrát aktivní, či přímo iniciační roli. Není totiž v zájmu nejen České republiky, ale celé světové komunity, vybudovat si zbrklými „posuny“ (a zejména odsuny) z Iráku novou „zemi džíhádu“.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

(ilustrační snímek)
Hever, žárovky. Některé části povinné výbavy jsou přežitek, míní poslanci

Hever, pojistky, rezervní žárovky či kolo. Na silnici jsou často k ničemu, ale když je v autě nemáte, dostanete pokutu. Česko je jednou z posledních zemí...  celý článek

František Ringo Čech ukazuje zatím svůj poslední obraz. Je nazvaný Smrt...
Miloše bych neodmítl, říká ke své kandidatuře František Ringo Čech

Vedení Strany práv občanů před dvěma týdny rozhodlo, že jejich superlídrem do podzimních voleb bude hudebník František Ringo Čech. O pomoc ho prý požádal...  celý článek

Kolem poloviny studentů na školách ve městě Drammen má jiný mateřský jazyk než...
Učitelé mají smůlu. Víc než miliarda z kariérního řádu půjde na inkluzi

Velká část peněz určených na neschválený kariérní řád, konkrétně více než miliarda korun, poputuje nakonec příští rok na inkluzi. V úterý o tom podle zjištění...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.