Kdo se chce dnes uchránit před nařčením, rozsudek mu nepomůže soud se zastane skoro každého, koho si Grebeníčkovi předchůdci jako fízla vedli. Takové zastání nestojí za nic.
Nezkoumejme, zda právě tento předseda Škoda Auto byl, či nebyl. Nejsme soud, zkoumejme svět těchto jevů: spolupracovníkem StB podle soudních výnosů nebyl skoro nikdo.
Až se přihlásí všichni spolupracovníci StB, většina dostane vysvědčení čistoty, tak to bude pro ČR velká úleva. Kategorie udavač z Čech soudními výroky zmizí - nebo tam zůstane pár opozdilců.
Soudy už mají i originální zlepšení: vyškrtnout z těch seznamů lidi z toho seznamu. I tato právní podivnost bude mít žádoucí efekt: seznamy se časem rozplynou. Budou to převážně jen seznamy škrtů a nešikovných nešťastníků. Vrchol spravedlnosti: soud rozhodne, že zápis, který byl, podle soudního nálezu nebyl.
Opravovat pomocí soudů skutečnost není originální. Lidstvo se k tomu uchyluje vždy, když se mu skutečnost příčí v krku jako kus nestravitelné historické kosti. S agenty StB je to tak: pro jedny příležitost k nesmiřitelným soudům, pro druhé, například pro Grebeníčka, příležitostí k žvanění až göringovskému.
Vinou a nevinou se nezabývá nikdo - spravedlnost není efektní, a nikdo o ni proto nestojí. Obhajoba estébáctví je efektní jako obhajoba Göringova. Chybí jen americký žalobce z Norimberku: když popřete svou vinu, popíráte existenci milionů mrtvých.
Estébáci nemusí nic popírat. Odešli s odstupným od svých mrtvol do nových kariér. Někteří se zas už vracejí na stará místa. Pro Grossovy lidi to nejsou zrůdy, nýbrž odborníci podle platných zákonů. A tak zůstává jen jejich kořist: udavači, donašeči.
Ale i na ty se pořádá hon v zamlžené krajině: nikdo už nic neví a každý byl nevinen. I na pisatele těchto řádků jsou udání jeho kamaráda. Obsahují informace, které znali jen oni dva. Soud přesto řekl: kamarád nevěděl, že udával. Smysl všeho je tento: žádná minulost nebyla. Ale žili jsme ji.
