Jeho syn je jedním z jedenatřiceti dětí, po kterých se v posledních dvanácti letech v Česku slehla zem.
Policie sice oficiálně tvrdí, že po chlapci stále pátrá, ale zároveň připouští, že už dávno nemá co prověřovat. „Těžko přijdeme ještě na něco nového. V takových případech se pátrání na dvacet let přeruší a pak uzavře,“ řekl u příležitosti úterního Mezinárodního dne pohřešovaných dětí Václav Petrášek z policejního prezidia.
Marcela Nejedlého informace nezaskočila. Je přesvědčen, že policisté přestali Honzíka hledat už dávno. Chlapcovy obrázky už nejsou ani v internetových seznamech pohřešovaných dětí ministerstva vnitra a Interpolu.
„Necháváme tam jen nejaktuálnější fotografie pohřešovaných,“ vysvětluje Danica Hrabalová z tiskového oddělení. Marcel Nejedlý policistům vyčítá, že hlavně v počátcích neudělali dost, aby jeho syna našli.
„Doopravdy ho hledali jen první dva měsíce po zmizení. Za poslední roky se nám od nich nikdo neozval. A i předtím jsme byli v kontaktu jen tehdy, když jsme my dostali nějakou informaci a žádali je, aby ji prověřili,“ podotýká Nejedlý.
S jeho ztrátou se nikdy nevyrovná. Pokud nezjistí, zda žije, nebo je mrtvý. Teprve poslední dva roky zase dokážou usínat bez prášků. Rodiče Honzíka Nejedlého pořád doufají, že hocha ještě uvidí. „O tom, co se stalo, doma nemluvíme. To bychom se dávno zbláznili,“ říká chlapcův otec Marcel Nejedlý.
Policie zjistila jen to, že školák zmizel
V místě, kde se jejich syn ztratil, už nebydlí. Odstěhovali se do statku za Prahu pár měsíců po jeho zmizení. Vyrovnat se s osudem pomáhají Nejedlým dvě dcery.
Desetiletá Adéla a šestiletá Nikola, kterou si po Janově zmizení osvojili. „Jasně, že jsme si ji z dětského domova vzali kvůli tomu, co se stalo s Honzíkem. Nikdy předtím jsme o adopci neuvažovali,“ přiznává chlapcův otec.
Nejvíc ho mrzí, kolik času policisté ztratili na samém počátku. „Nejdřív prověřovali nás, jestli nám kluk neutekl. Psy na jeho stopu nasadili až druhý den, a to jsme na ně museli naléhat. Jenže bylo pozdě,“ vzpomíná otec.
Za šest let pátrání policisté zjistili jedinou věc. Že Jan zmizel pár desítek metrů od domova, vprostřed ulice, na cestě ke kamarádovi. Nejedlý si myslí, že jeho syna nejspíš naložili do auta obchodníci s dětmi.
Policisté mu potvrdili, že se pedofilové scházívají na plaveckém stadionu v Podolí, kam Jan často chodíval. I když sami v prvních dnech tuto stopu neprověřovali.
Rodiče nepřestali doufat
Tehdy nám hodně pomáhal známý hledač štěchovického pokladu Josef Mužík. To on šel první na ten stadion. I když také nic konkrétního nezjistil.“ Jistotu, že byl Jan opravdu unesen, však jeho otec nemá.
Jen doufá, že syn žije a jednou ho zase uvidí. „Když vám dítě někdo zabije a najdou jeho tělo, máte to svým způsobem vyřešené. Když vám dítě zmizí beze stopy, nedá se ten pocit srovnat s ničím,“ říká.
Janovi by už bylo patnáct let. Jeho rodiče ho hledat nepřestali. Na internetu jsou pořád vyvěšené chlapcovy fotografie i s číslem mobilního telefonu jeho otce. Navíc se o případ znovu zajímají média. „Už tři roky se nám nikdo s žádnou zprávou neozval. Třeba se teď něco stane,“ věří Marcel Nejedlý.
