Dřív se pil alkohol na honu od rána a nic se nestalo, vzpomínali myslivci

Ostražitost byla patrná na myslivcích, kteří se minulý víkend vydali na drobnou zvěř do lesů v okolí Halenkovicích na Zlínsku. Bylo zřejmé, že smrt a zranění, ke kterým za poslední měsíc došlo při honech v českých lesích, neberou na lehkou váhu. Spolu s myslivci nazula před výpravou gumáky i redaktorka MF DNES.

Je před devátou hodinou ráno a myslivci se scházejí na chatě Větřák v Halenkovicích. Kolem nohou jim pobíhají psi. Popíjejí čaj, kávu nebo limonádu. Tvrdý alkohol u sebe nemají. "To si nikdo nedovolí," ujišťuje František Libosvár. Ostatně čeká se policejní kontrola. "Nahlásili se. Mohou ale přijít kdykoliv během honu," dodává Libosvár.

Jsem v lese někde u Halenkovic a vyrážím s nimi na bažanty. Supím do prudkého srázu a na vypůjčených, o dvě tři čísla větších gumákách vleču hromady bláta. Proč jsem si myslela, že mi bude zima, přemýšlím a rozepínám bundu.

V duchu však za gumáky kamarádce děkuji. Jako zkušená žena myslivce si pobaveně přeměřila moje pohorky a přinesla mi gumáky.

"A vezmi si pevnější bundu. Jestli bude mrholit, jsi do hodiny promočená. Navíc se budeš prodírat mokrým roštím," pravila. V tu chvíli mrholilo už asi 20 hodin v kuse. Poslechla jsem a udělala dobře. Roštím mají problém projít i psi. Před sebou vidím záda předsedy Mysliveckého sdružení Halenkovice Zdeňka Trvaje.

Musím si pospíšit, abych mu stačila. Kráčí rozvážně, a jako by nevnímal, jestli jde do kopce, nebo z něj. Dech mu stačí i na povídání se mnou i na povely ostatním střelcům. Hlavně ať se nikdo nikomu nedostane do rány.

Dřív se pilo a nikdo se nezranil

"Jak chcete trefit bažanta v letu, když máte oči pořád na lidech kolem?" ptám se. Prý mu nevadí, když si nevystřelí. Hlavně ať se všichni bez zranění vrátí. "Představte si tu hrůzu, kdyby se vážně někdo zranil," říká Trvaj.

Na téma alkohol se tak zatím jen vtipkuje. Stejně jako o smrti. "To je všechno tím, že zakázali pít, pak se myslivci střílejí navzájem," říká jeden. "Tak to je. Dřív se na honu pilo od rána a nikdo se nezranil," přidává se druhý a zdárně se rozvíjí debata o nejkurióznějších střelných zraněních myslivců.

Slovníček základních mysliveckých pojmů

Hon Dělá se na drobnou, tedy bažanty nebo zajíce. Jde o společenskou událost, při které hraje větší roli než samotný úlovek setkání myslivců s kolegy ze spřátelených spolků.

Lov Například na srnčí nebo daňčí zvěř a šelmy chodí myslivci samostatně, kdykoliv během lovné sezony. Používají se obvykle kulové zbraně.

Naháňka Dělá se na černou zvěř, tedy divočáky, nebo na vysokou, tedy srnčí a daňčí. Lovci při ní obestoupí leč v konkrétním útvaru, a zvěř tak ženou do určitého místa.

Leč Prostor, kde se odehrává část společného honu. Obvykle jich v honitbě bývá několik.

Poslední leč Společenský večer, který následuje po honu. Při zvěřinových hodech a živé muzice se akce hodnotí.

Střelec Myslivec, který má myslivecké zkoušky, zbrojní průkaz a pojištění. Pokud používá loveckého psa, musí i on mít patřičné zkoušky.

Honec Při honu plaší zvěř, prošlapává houštiny a dělá rámus. Nemusí být myslivec ani podstoupit zkoušky.

Brokovnice Používá se hlavně na drobnou zvěř. Střílí hromadnou, tedy brokovou střelu, nebo jednotnou střelu S-ball.

Kulovnice Hlavně k lovu vysoké a černé zvěře. Nejrozšířenější jsou v současnosti jednohlavňové opakovací kulovnice.

Smích však trvá jen krátce a střídají ho zasmušilé pohledy do kraje. Všichni vědí, že jen v listopadu byl jeden postřelený myslivec u Přerova a jeden mrtvý u Třebíče.

V devět přesně se myslivci seřadí do dvojstupu. Bokem pak stojí skupina honců - muži, ženy i náctiletý kluk. Ti mají za úkol dělat rámus, prošlapávat křoviny a plašit zvěř. A hlídat si střelce.

"V takovém terénu je to složité. Ale tady se nikdy nikomu nic nestalo," říká honkyně Marie Čevorová. Libosvár připomene, že se dnes střílí bažanti, může se i škodná a varuje před divokými prasaty.

Na prase musí přebít zbraň

Vyrážíme. Blízko chaty je zarostlá rokle, kolem ní pole. Potichu se prošlapáváme blátem a střelci zastavují v rozestupech vždy po několika metrech. Lesík obstoupili, když mluví, tak šeptem.

Jeden z myslivců mi ukazuje stopy divočáků v rozrytém blátě. "Hledají myši a žížaly. Vidíte, tady byl, tohle je čerstvé." Kontroluje, čím bude střílet. "Kdyby vyběhlo prase, musíme přebít. Broky na bažanty by se mu nedostaly ani pod kůži," vysvětluje.

Dívám se do lesa a přemýšlím o tom, že stojím přímo proti namířeným brokovnicím. Střelci z druhé skupiny musejí být přímo naproti, přes stromy se ale nevidíme.

"Hóre, hóre, huš, huš," křičí honci, kteří už dostali pokyn a vešli mezi stromy. Mlátí klacky do stromů a křičí. Ticho přerušili tak náhle, že jsem se lekla. A nejsem sama. Na pole vybíhá skupina srnčího a upaluje za horizont. Nikdo nestřílí. Přidáváme se k honcům a vcházíme do lesa. První bažant, první rána. Pak druhý a rány dvě.

Oba ve zdraví odletěli. Střelci zavtipkují něco o tom, že aspoň protáhli brokovnici, a jdou dál. V naší skupině jsou i dva výmarští ohaři. "Dopředu, hledej," káže Marta Odložilová a sedmiletá Bora mizí v houští.

Po víc než hodině jsme z lesa venku a přes pole se blížíme k dalšímu remízu, to už je však závěr této leče. Na asfaltce čeká auto s představenty, tedy nejstaršími myslivci. Jen kousek pod dřevěným křížkem, který připomíná tragickou havárii letošní Barum rally.

Kdyby střelci měli úlovek, naložili by ho do auta. Zatím se jen napijí. Pro mě hon končí. Dech jsem zase popadla, tváře dostaly normální barvu.

Oni mají před sebou několik dalších lečí, na konec dojdou zhruba v půl čtvrté odpoledne, tedy po více než šesti hodinách. Na slavnostním výřadu pak bude ležet dvacet bažantů a myslivci se vydají na tu hlavní, poslední leč s muzikou a gulášem.