Norma upravuje právo na adopci tak, že je lhostejné, zda o ni žádá heterosexuální nebo homosexuální pár. Dánským parlamentem prošla i přes to, že proti ní brojili premiér Lars Rasmussen a ministr spravedlnosti Lars Barfoed. Oba parlament vyzvali, aby návrh zamítl. Nakonec ale zákon prošel díky tomu, že pět vládních poslanců hlasovalo s opozicí.
V Česku diskuzi o povolení adopcí homosexuálním párům nedávno odstartovala Rada vlády pro lidská práva v čele s Michaelem Kocábem, když označila současnou praxi za diskriminační. Kocábovu iniciativu však ostře odmítli například lidovci, kteří proti navrhovaným změnám dokonce začali sepisovat petici. (více čtěte zde)
Dánsko není zdaleka první zemí, která adopci homosexuálním párům povolila. Podobná norma už platí například v Belgii, Velké Británii, Německu, Nizozemsku, Norsku, Španělsku nebo Švédsku. Dlouhodobě však patří k průkopníkům práv této menšiny.
Dánští zákonodárci zlegalizovali homosexualitu již v roce 1930, o 18 let později tu vznikla Národní asociace pro gaye a lesbičky. Jako první země na světě pak Dánsko vyšlo homosexuální menšině vstříc zákonem a od 1. října 1989 zavedlo registrované partnerství pro páry stejného pohlaví pod názvem "partnerská smlouva". Luteránská církev zákon uznala v roce 1997, ale s výhradou, že svatební ceremoniály se nebudou konat v kostelech.
Pod názvem "sňatek" svazky homosexuálních párů zavedlo jako první až Nizozemsko v roce 2001. V Česku začal zákon o registrovaném partnerství platit od roku 2006.
