Pan Klaus se v tomto bodě mýlí. Zákonná privilegia mají i bezdětní manželé. Naopak rodiny, které z jakéhokoli důvodu nechtějí podstoupit sňatek, tato privilegia nemají. (Mají ovšem jiná, která vyplývají ze štědrého systému našich sociálních dávek a prebend).
Prezidentova nechuť k zákonu je tedy založena na chybné úvaze. Přesto je pochopitelná. Prezidentovi nevadí tak jako křesťanům jakási bytostná vada homosexuálních svazků. Jako konzervativně cítící člověk je proti divným novotám.
Homosexuálové u nás nejsou utlačováni. Nemusí skrývat svou lásku, mohou spolu žít, jak chtějí. Proč mají mít ještě úřední razítka a některé výsady, jako je možnost dědictví v první linii?
I když se prezident mýlí, má v podstatě pravdu. Zákon skutečně nepomáhá k otevření nějaké nové svobody. Vytváří jen jakési paragrafy. Těch už máme až až.
Ale obrátím svou argumentaci ještě jednou: prezident se mýlí ve svém zdůvodnění. V podstatě má však pravdu. Přesto by zákon o registrovaném partnerství měl platit, když už se na něm zákonodárci shodli. Proč? Homosexuálové ho chtějí a nikomu jinému neuškodí.
Obavy, že by registrované partnerství mohlo učinit homosexualitu jaksi nakažlivou či rozbít tradiční rodinu, jsou přímo směšné. Dají se vyvrátit jednoduše právě tím, že homosexuálové úřední razítko nepotřebují, neboť všechny svobody už mají.
Opravdu může někdo s vážnou tváří tvrdit, že posvěcení úřadu je dnes natolik "in" a "cool", aby bylo pro mladé lidi magneticky přitažlivé a pro rodiny hrozbou?
Odpůrci zákona, ať už z té či oné strany, by měli na rovinu přiznat: Neumím přesně říci proč, ale bojím se toho.
Já zde na rovinu přiznávám: Nemyslím, že to někomu pomůže, zdá se mi však, že je to lepší. Proč? Myslím, že společnost, která vychází vstříc nenásilné menšině, je jaksi svobodnější a vlídnější než ta, která jí přání nesplní.
Přiznám se však, že být homosexuál, napsal bych tady: Vlezte mi s těmi svými plky o registrovaném partnerství už na záda.
