Americký deník New York Times přinesl loni v prosinci zprávu o strategických schůzkách, jež se odehrály mezi zástupci amerického zábavního průmyslu a Bílým domem po útocích 11. září 2001. Hlavním tématem oné série rendezvous Bushových mediálních stratégů se zástupci televizních stanic, filmových studií a hudebních vydavatelství bylo zapojení zábavního průmyslu do války proti terorismu. Pokus o propagandu ve velkém? Z historického pohledu nic nového. Spolupráce mezi Hollywoodem a Washingtonem má už tradici.
Vy moji vypravěči
Za to, že teď sídlí v Bílém domě, vděčí Barack Obama částečně hollywoodské komunitě. Ani ne tak díky mediální podpoře těch aktivnějších, kteří - vybuzeni "novou nadějí“ - propůjčili své tváře Obamově kampani, nýbrž spíše milionům dolarů, jež připluly z Hollywoodu na podporu kandidátovy kampaně. Například v únoru 2007 "vybral“ bývalý senátor mezi hollywoodskou smetánkou 1,3 milionu dolarů. Lístek na uzavřené setkání s Obamou, které spoluorganizoval režisér a producent Steven Spielberg, přišel na 2300 dolarů. Koupili si ho třeba Eddie Murphy, Barbra Streisandová nebo George Clooney. Obama nezapomněl polichotit egu zástupu přítomných hvězd; ujistil je, že jako "vypravěči příběhů našeho věku... mají obrovskou moc“.
Filmová komunita, stejně jako celý zábavní průmysl, patří k tradičním finančním zdrojům amerických demokratů i republikánů. Například v roce 2004 zábavní průmysl přispěl - podle agentury AP - částkou 33 milionů dolarů na různé kampaně a do stranických pokladen. A to jsou jen peníze, o nichž se ví.
Odměna? Noc v Bílém domě
Zapojení hvězd do volebních kampaní je neoddělitelnou součástí politické kultury USA, v níž se jako nikde jinde stírá rozdíl mezi politikou a showbyznysem. Charlie Chaplin obhajoval otevření "druhé fronty“ v Evropě během druhé světové války. Herečka Jane Fondová patřila k nejvýraznějším odpůrcům války ve Vietnamu. Angažovali se i šéfové studií: Louis B. Mayer zmobilizoval ve dvacátých letech studio MGM a tiskového magnáta W. R. Hearsta na podporu republikánů. Za odměnu jako první zástupce Hollywoodu mohl přespat v Bílém domě. Z politiků se stávají hvězdy showbyznysu, z hvězd politici. Notoricky známým příkladem první transformace je J. F. Kennedy, druhé Ronald Reagan nebo Arnold Schwarzenegger.
Personální zásobárnaWashington je tradičním dodavatelem lidí na vrcholné posty ve filmovém průmyslu. |
Washington je tradičním dodavatelem lidí na vrcholné posty ve filmovém průmyslu. Všichni dosavadní prezidenti Motion Picture Association of America, organizace hájící zájmy hollywoodských studií, nastoupili do funkcí po úspěšných politických kariérách.
Will Hayes přišel z prestižního místa šéfa americké pošty, Eric Johnston byl dlouholetým prezidentem Americké obchodní komory a emisarem Harryho Trumana pro Střední východ. Jack Valenti byl pravou rukou prezidenta L. B. Johnsona. Na výplatních páskách studií skončila v padesátých letech i řada diplomatů z ministerstva zahraničí. Kontakty ve vysoké politice se vždy hodí.
Třeba při prosazování legislativy a ochraně ekonomických zájmů. Například v letech 1969-1971, za vlády Richarda Nixona, získal filmový průmysl daňové výhody, které ho postavily zpátky na nohy po sérii komerčních propadáků. A byl to znovu Valenti, kdo v kritickém roce 2001 zorganizoval schůzky Bushova proslulého poradce Karla Rovea s producenty studií přímo v Beverly Hills.
Armáda je přece sexy
Personální rovina je pouze jednou spojnicí mezi Hollywoodem a Washingtonem; spojnicí nejatraktivnější a nejsnáze identifikovatelnou. Jak ovšem naznačují případy Valentiho či Johnstona, pod povrchem hvězdné slávy a PR k nezaplacení leží další, podstatně složitější a ne vždy snadno rozšifrovatelné roviny. Ty napojují filmový průmysl na mocenské struktury politické, vojenské i ekonomické, ale i na tajné služby.
Známé filmové tváře sice nejednou a veřejně kritizují americkou vládu i zahraniční politiku, ale to nic nezmění na faktu, že politika byla a je součástí amerického filmového průmyslu. Ten se - navzdory deklarované apolitičnosti (vyrábíme zábavu, ne propagandu) - během uplynulého století při nejedné příležitosti aktivně zapojil do prosazování politických, strategických i ekonomických zájmů USA. Kritické naladění herců přitom umožňuje udržovat obraz Hollywoodu coby bašty liberálů. Taková představa zkresluje realitu a - stejně jako nálepka „továrna na sny“ - odvrací pozornost od faktů, jež naznačují, že Hollywood je spíše než územím „levičáků“ součástí vojensko-průmyslového komplexu, v němž se propojují zájmy politických struktur, armády, zbrojních firem a dalších mocenských a ekonomických skupin.
Dvě formy stykůV rámci CIA funguje od roku 1996 oficiální úřad, který má na starosti vztahy s filmaři. Přívlastek "oficiální“ není bez významu: CIA prosazovala své zájmy v Hollywoodu hluboko před rokem 1996 "neoficiálně“. |
Armáda měla a má v Los Angeles zástupce, kteří filmařům poskytují "poradenství“. Pravidla jsou jednoduchá: Pokud filmaři chtějí využívat armádních odborníků nebo natáčet s vojenskou technikou a na armádních lokacích, musí se vyhnout kontroverzi při vykreslování ozbrojených sil. Žádné drogy, žádné násilí, američtí vojáci jako hrdinové zachraňující planetu.
Podobně jako různé další složky vládní administrativy, tak i armáda spolupracovala s Hollywoodem už od dvacátých let minulého století. Podílela se například na filmech Zelené barety nebo na Pattonovi. Asi nejklasičtějším příkladem spolupráce s Pentagonem v osmdesátých letech je snímek Top Gun. V romanci o elitních pilotech je armáda sexy jako nikdy předtím (a nikdy potom). V současnosti, kdy se jako látka nabízí invaze do Iráku, armáda nasadila k ofenzivě proti takovým "neamerickým“ a "urážlivým“ filmům jako V údolí Elah nebo Hrdinové a zbabělci, ačkoliv ty snímky vlastně přespříliš kritické nejsou.
Armáda financuje i Institut pro kreativní technologie na univerzitě v Jižní Kalifornii, kde počítačoví odborníci a filmaři vytvářejí virtuální reality, jež se dají využít jak ve filmu, tak v armádě.
V rámci CIA funguje od roku 1996 oficiální úřad, který má na starosti vztahy s filmaři. Přívlastek "oficiální“ není bez významu: CIA prosazovala své zájmy v Hollywoodu hluboko před rokem 1996 "neoficiálně“. Její agenti infiltrovali studia, stejně jako média, v operaci Mockingbird, kde dohlíželi na správný obsah filmů i na neamerické živly mezi zaměstnanci. Vysoce postavení zástupci studií se na večírcích ve Washingtonu tradičně baví vedle diplomatů a senátorů i s řediteli tajné služby. V současnosti se ateliéry hemží bývalými agenty, kteří fungují jako zvláštní poradci.
Jako tenkrát, ve třiačtyřicátém
Když dal zmíněný Bushův poradce Karl Rove svolat v roce 2001 do Bílého domu zástupce zábavního průmyslu, sáhl při vysvětlování, cože to od nich chce, po příkladu druhé světové války. Nikoliv náhodou. Absolvent University of Maryland, která patří mezi přední univerzity zásobující Washington úředníky, věděl, jaké paralely může nabídnout. Druhá světová válka Hollywoodu ekonomicky prospěla. Z USA udělala osvoboditele těšícího se pozitivní pověsti. Taková paralela učiní z války proti terorismu, domníval se Rove, podobně pozitivní počin.
Období druhé světové války ovšem zaujímá výjimečné postavení v dějinách spolupráce mezi americkým filmovým průmyslem a vládou. Studia se na přání prezidenta F. D. Roosevelta bezprecedentně zapojila do mobilizační kampaně po útoku na Pearl Harbour. Ateliéry vyráběly propagandistické dokumenty i hrané filmy ukazující, kdo je nepřítel a za co Amerika bojuje. Do zahraničí směřovaly pouze "nezávadné“ filmy. Obsah mnohých dalších se konzultoval s vládními úředníky. Hollywoodské hvězdy propagovaly nákup válečných dluhopisů, zvedaly morálku, bavily vojáky na frontě nebo servírovaly jídlo jednotkám mířícím do Pacifiku ve slavné "Hollywoodské kantýně“. Nezapojit se, to bylo neamerické.
Co z toho, Karle?
"Patriotismus“ se Hollywoodu vyplatil ekonomicky i společensky. Výměnou za ochotu "propagovat Ameriku a její ideály“ nechal prezident Roosevelt studiím ekonomicky víceméně volné ruce. Ale tou zřejmě nejpodstatnější výhodou byla vládní podpora na zahraničních trzích. Za vydatné asistence Úřadu pro válečné informace a ministerstva zahraničí získával Hollywood zpět ztracená odbytiště v Evropě.
Další, zcela nové trhy se, opět s vládní pomocí, otevíraly. Americká armáda pomáhala s dopravou filmových kopií a promítacích strojů i se stavbou provizorních kin, která vyrůstala v závěsu za postupujícími spojeneckými jednotkami. I v období studené války mohla studia spoléhat na pomoc či na lobbování amerických diplomatů. Opět výměnou za ochotu dbát při vývozu filmů na dobrou reprezentaci USA a jejich ideálů. Totéž platilo v roce 2001. Přestože navenek Hollywood prohlašoval, že nechce vyrábět propagandu, uvnitř kolovaly oběžníky jiného znění.
"Americký zábavní průmysl má technologie a tvůrčí zkušenost, aby zlepšil vztahy mezi naší zemí a zbytkem světa,“ dal se slyšet jeden z účastníků schůzek s Bushovými poradci, scenárista a bývalý korespondent televize CNN Bryce Zabel; v té době předsedal akademii udělující Oscary.
List New York Times neuvádí, co Karl Rove zástupcům zábavního průmysl nabídl. Je jisté, že pronikání na nové trhy vždy lépe běží s podporou vlád. Zničený irácký filmový a televizní průmysl, jenž dostal první zásah během války v Perském zálivu v roce 1991, kdy OSN uvalila embargo na dovoz vybavení a chemikálií na vyvolávání filmových negativů (v obavách z jejich zneužití při výrobě chemických zbraní), bude potřeba obnovit.
Filmová studia, jež jsou dnes součástí nadnárodních multimediálních korporací jako Time Warner/AOL nebo News Corporation/Fox, se těší z obdobné protekcionářské politiky jako například ropná společnost Halliburton. Ostatně mezi roky 2003 a 2007 narostly tržby studií na zahraničních trzích - včetně arabských zemí - o více než šest miliard dolarů.
