Zámek v Holešově i jeho zahrada nejsou v dobrém stavu. Byly přitom doby, kdy bylo vše jinak a holešovské památky si v ničem nezadaly s těmi kroměřížskými, které jsou nyní zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Zámek a zahrady v Kroměříži a v Holešově mají hodně společného. Jsou dílem stejného architekta. A jestliže v Kroměříži platí, že historicky a architektonicky cennější jsou zahrady než zámek, u Holešova platí totéž. S tím rozdílem, že ta holešovská je původnější.
Holešovské památky chátraly už za bývalého režimu. V 90. letech jej v restituci získala Anděla Dohnalová. Snaží se zámek i se zahradou prodat, zatím se to však nepodařilo. Zájem projevilo i město, nabízená cena 20 milionů korun se však radním zdá vysoká. Restituenti naproti tomu tvrdí, že vzledem k atraktivitě a rozsáhlosti areálu s cenou níž jít nemohou. Zub času tak pracuje nerušeně dál a vnitřní dluh narůstá. Ani sto milionů korun by už nyní na zvelebení areálu nestačilo.
Zámek a zahradu v Holešově postavil v 17. století Filiberto Luchese na místě renesančního zámku, na který byla přestavěna někdejší gotická tvrz. „Ten tehdy pracoval pro nejmocnějšího muže na Moravě, Jana hraběte z Rottálu. Rottálovi patřil dlouhý pás Moravy od Uherského Hradiště přes Kroměříž až po Lipník nad Bečvou. A Holešov měl být jakýmsi sídlem jeho panství a zároveň pomníkem. Podle toho také musel vypadat,“ vysvětluje historik Muzea Kroměřížska Petr Pálka.
Luchese byl proslulý hlavně jako inženýr vodních staveb. Holešovskou zahradu proto navrhl jako areál s množstvím kanálů a bazénů. Podobně postupoval i v případě kroměřížské Květné zahrady. Po jeho smrti však práci v Kroměříži dokončoval jeho žák Tencalla a z původní podoby toho mnoho nezbylo. Naopak holešovská zahrada byla vybudována podle původních plánů. „V tom je holešovská zahrada mimořádně cenná,“ upozorňuje historik. V druhé polovině 17. století tak byla zámecká zahrada v Holešově ceněna výše, než její kroměřížské kolegyně.
„Rozkošná, jíž Morava podobné nemá,“ cituje Petr Pálka výrok historika Moravy Tomáše Pešiny z Čechorodu z roku 1663.
To však už dávno není pravda. Nynější pohled na zámek i zahradu skýtá smutný pohled. „V zahradě byla velice bohatá sochařská výzdoba i množství altánů. Z altánů zbyl jen jeden, a to ještě z poloviny 18. století. Ani soch moc nezbylo. Je to samozřejmě škoda. Stačí se podívat do Kroměříže a uvědomit si, že tyto památky bývaly co do významu srovnatelné,“ dodal Petr Pálka.
