Poválečnou praxi odhalila v archivech třiadvacetiletá studentka Charlotte van den Bergová, která se zajímala se o osudy židovských vlastníků nemovitostí. Podle studentky ostatní nizozemská města od vymáhání podobných daňových nedoplatků upustila.
Asi i v Amsterodamu usoudili, že poněkud přestřelili, a tak o rok později městští úředníci umožnili požádat o vrácení polovičky zaplacené sumy, pokud poplatníkům byla daň vyměřena v nepřítomnosti. V městském archivu se zachovalo 342 žádostí o navrácení daně.
Současní představitelé židovské komunity považují poválečné chování amsterodamských úřadů za šokující a skandální. Radnice vzápětí slíbila věc prozkoumat, aby se také zjistilo, kolik peněz město vlastně vybralo.
Obětí holokaustu se staly asi tři čtvrtiny z přibližně 140 tisíc členů předválečné židovské komunity v Nizozemsku.
