Zatímco se Česko vášnivě baví pětiměsíčním sestavováním nové vlády a podobnými důležitostmi, jaksi nenápadně, plíživě, se nám starý známý otravný jev kolony aut převléká do podoby civilizační hrozby.
3. listopadu 2006, 18:27 se na iDNES.cz dočteme: Kvůli hromadné nehodě asi patnácti aut za křižovatkou Bulhar byla na několik hodin uzavřena pražská magistrála. ... Na brněnské dálnici D1 se stejně jako ve čtvrtek, kdy napadl první sníh nové zimní sezóny, stala spousta nehod. Na hodinu ji zablokovala havárie dvou nákladních aut na 135. kilometru na Žďársku ve směru na Prahu.
7. listopadu 2006, 10:26 stejný zdroj píše: Srážka dvou kamionů v Novořeporyjské ulici způsobila kolaps v pražské dopravě. ... Kolony se táhly až na druhý konec Prahy k nájezdu na silnici R10 směrem na Mladou Boleslav.
9. listopadu 2006, 15:21 se zase dozvíme: Dálnici D5 ve směru na Prahu uzavřela hromadná nehoda autobusu, nákladního auta, cisterny s asfaltem a pěti osobních vozů.
Tři dny v jednom týdnu republika na některé ze svých dopravních tepen či dokonce v nejdůležitějším dopravním uzlu - v Praze - řeší naprostý kolaps automobilového provozu, přesněji jeho zastavení. A nikoho příliš nebere, že nás zácpy významně ohrožují a že máme nejvyšší čas s nimi něco začít dělat. Chápeme je jako součást všedního dne, nezbytné zlo, ve kterém čekáme, bavíme se politikou a bojíme se ozonové díry, a přitom nás ty zácpy ohrožují více než jedovatý ozon i jeho nedostatek v nejvyšších vrstvách atmosféry dohromady.
Protože až se najednou přehoupneme přes kritickou mez, kterou samozřejmě nedokážu určit, sesype se ekonomika. Nevím, zda k tomu budou stačit průměrně tři dny neprůjezdnosti republiky týdně, nebo dnů pět. Kde bude ona kritická mez, lze předem těžko odhadnout i kompetentnějšímu. Ale někde je.
Ekonomika je totiž založena na konzumu, na pohybu zboží od výrobce k zákazníkovi, a jednou dosáhneme oné limity, za kterou už onen pohyb spíše nebude v našich městech možný. Je těžko odhadnout, kdy to bude, ale už dnešní stav je zlý.
Na celé věci nás mohou těšit dvě věci. Především - s velkou pravděpodobností nebudeme v Evropě první, koho to postihne. A za druhé - lidská společnost se jeví jako samoregulující systém. Proto kolaps dopravy povede i k procesům, které nějak počet aut na silnicích zase omezí.
Samoregulace systému bývá dost nekompromisní proces, proto lze očekávat nejspíš snížení dopravní zátěže spontánním snížením počtu potenciálních řidičů - část lidí snad v souvislosti s kolapsem ekonomiky vyvolanými nepokoji vymře. Bez ohledu na to, jak brutální podobu samoregulační procesy budou mít, naše silnice zase budou volné. Pokud si je včas nezprůjezdníme sami.
