Ti, kdo rozhodují o zákonech pro celý stát, vysílají vojska do zahraničí, se koncem roku změní v opraváře tělocvičen v českých vsích.
Ti, kdo předali krajům školy a nemocnice s děravými střechami, nyní dotacemi některé ze střech látají.
Ti, kdo měli předat krajům a obcím větší díl vybraných peněz, aby si tělocvičny, školy, bazény opravily samy, plní jejich prázdné kapsy nahodilými miliony.
Poslanci vesměs tvrdí, že oni by takto nesystémově peníze opravdu, ale opravdu nerozdělovali, ale co naplat, když druzí ano... Kdo z poslanců přinese svému regionu miliony, stává se místním pašákem bez ohledu na to, jaké zákony schvaloval. Opravený stadion vidět je, hlasování není.
V rozpočtu zvícim devět set miliard jsou dvě miliardy na "dárečkovné" drobnými. Ať se tedy poslanci vyřádí, mohli bychom blahosklonně poznamenat. Poslanecké rozdělování však má několik vážných vad.
Výběr obdarovaných bývá nahodilý, nespravedlivý. Zvýhodňuje obce, které v poslaneckém světě umějí chodit. Máme si snad v obcích volit pantáty, jejichž předností je tykání se zákonodárci?
Často dostávají přednost sportoviště (tenisová, lyžařská, golfová), která mohou zaplatit soukromí investoři. Daňoví poplatníci ať se skládají na domovy seniorů.
Vždy je morálně pochybné, pokud poslanci lobbují za dotaci, v níž hraje roli rodina nebo nějaké jiné osobní angažmá (poslanci Kraus, Mládek, Dostálová, Langer).
Donedávna aspoň platilo, že poslanci na rozdíl od úředníků připravujících rozpočet (včetně dotací!) chodí s kůží na trh: pod návrhy byli podepsáni. Sto tenistů z obdarovaného klubu je velebilo, tisíc netenistů odsoudilo. Dnes bývají návrhy i "anonymní" (místní ale vědí, kdo se za ně přimluvil).
Jak z opravářů udělat zase ctihodné zákonodárce? Snížit poptávku po jejich dotacích! Nechat víc peněz obcím a krajům: stadiony a jídelny si pak opraví samy.
